Kliknutím zvětšíte
A první polovinu sezony hodnotí také trenér klubu z plzeňských Slovan Radek Vodrážka.
Jak jste spokojení s podzimní části sezony, po které držíte na Petříně pozici lídra?
První zápas v Rokycanech jsme prohráli, přestože jsme vedli. Pak jsme se celkem solidně rozjeli. Celkově panuje spokojenost. Máme 39 bodů, což rozhodně není málo.
Na záda vám však dýchají Rokycany, které mají jen o dva body méně. První zápas na jaře navíc hrajete zrovna proti nim. Může být tenhle souboj pro další vývoj v soutěži rozhodující?
Je to tak. Je to nepříjemné hlavně v tom, že do divize postupuje jenom jeden tým. Řekl bych, že jak my, tak i Rokycany patříme o patro výš. Jenže pravidla jsou jasná a jeden tým to odskáče tím, že nakonec nepostoupí. Samozřejmě ale uděláme všechno pro to, abychom do divize postoupili my. Je to ale složité. Může se stát, že na jaře prohrajeme jeden zápas, ostatní vyhrajeme a stejně nakonec nepostoupíme.
V čele tabulky střelců se společně s domažlickým Karlem Šmejkalem drží Marek Vohrna. Vloni jste si posteskl, že tenhle útočník s čichem na góly chce hrát spíše v zadních řadách. Citelně vám pak chyběly jeho góly. Jak jste s Markem Vohrnou byl spokojený nyní?
U něj je to trošku složitější. V krajském přeboru ty góly vždycky dával. V divizi ale moc ne. Marek není vždycky ochotný být lídrem týmu, což od něj potřebujeme. Chce být hodně na míči, chce hrát, být ve hře, což v divizi samozřejmě byl. Podle mě ale patří do útoku. Má obrovské přednosti, ale také velké nedostatky.
Když hrajeme fotbal v krajském přeboru proti relativně slabším soupeřům, tak to mu vyhovuje. Je to ale samozřejmě také hodně postaveno na hráčích kolem něj. Třeba Zdeněk Šimáně si na podzim připsal celkem dvanáct asistencí. Z toho tak deset na branky Marka Vohrny, který z toho profitoval.
Do sestavy podzimu jste zařadil čtyři své hráče. Dva z nich se dostali do ideální jedenáctky – již zmiňovaný Marek Vohrna a také obránce Václav Lisý. Čím je pro vás druhý jmenovaný tak výjimečný?
Toho kluka trénuji už tak deset let. Hraje pořád, vyhýbají se mu zranění, nevynechává zápasy. Jeho herní vytíženost je obrovské plus. Je to v současné době hráč, bez kterého si tým nedokážu představit. Dlouho hrál na pozici defenzivního záložníka, teď je na stoperu, protože tam nás tlačila bota. To mu ale moc nevoní. I tak ale předvádí na hřišti výkony, které jsou pro nás nenahraditelné. Je to náš základní kámen. Tím jak hraje nebo jak vnímá samotný fotbal.
Když se ohlédnete za podzimní sezonou z pohledu celého Petřína, jste spokojený? Áčko vede krajský přebor, béčko svou skupinu I. B třídy a devatenáctka je na bronzové příčce v České lize dorostu. Navíc stavíte umělou trávu. To je skvělé, ne?
Zrovna nedávno jsme měli s ostatními trenéry na Petříně sezení, kde jsme všechno probírali. Co se týče umělé trávy, je to skvělé, ale zároveň jsme z toho měli trošku strach. Aby starosti ohledně nového hřiště neměly dopad na výsledky všech týmů. Ale jsme rádi, měli jsme jedno hřiště pro sedmnáct kategorií.
Trénovali jsme všude možně. Když si ale vzpomenu, jak jsme na tom byli vloni, je to doslova zázrak a jsme šťastní. Co se týče všech dalších týmů, tak si to všechno báječně sedlo. Devatenáctka je ve druhé nejvyšší dorostenecké soutěži třetí se ziskem 32 bodů. Je to paráda. To už se snad ani nedá zopakovat.
Vaše cíle pro jarní fázi sezony jsou celkem jasné – postoupit zpět do divize. Na čem je ale třeba ještě během zimní přípravy zapracovat? Nabízí se třeba disciplína a kázeň, se kterou jste měli na podzim celkem problémy. Množství karetních trestů bylo totiž poměrně velké…
My jsme s tím nikdy žádné problémy neměli. Je ale fakt, že teď na podzimu trošičku, to přiznávám. Nebudu říkat, jestli to byla nebo nebyla náhoda. Problém spíš vidím v tom, že jak naše dorosty hrají v republikových soutěžích a jejich zápasy pískají sudí z divize nebo třetí ligy, je to znát. Musím říct, že kvalita rozhodčích v těchto soutěžích je mnohonásobně vyšší než kvalita sudích, kteří pískají krajský přebor. Tak to prostě je. A hráči se tím někdy nechávají strhnout. Celkově bych ale neřekl, že disciplína je nějaký zásadní problém.
Co se týče hry, tak tam budeme opět ladit sestavu. My máme zvláštní model trénování. Nescházíme se k tréninkům jako různé týmy, ale jako celek. Áčko i béčko trénuje dohromady. Z toho pak děláme nominace na jednotlivé zápasy. Menším problémem je možná trošku konkurence. Kluci, kteří ještě minulou sezonu hráli divizi, teď nastupují v I. B třídě. To některé možná mrzí. Ale tak to prostě je. Je ale pravda, že všichni kluci, kteří nastupují za béčko, mají kvality na to, aby se prosadili i v týmech hrajících krajský přebor. Uvidíme, jak tahle změna s některými na podzim zamávala. A také uvidíme, jestli někdo odejde nebo ne.
Pokud budu konkrétní, tak otazník visí nad Zdeňkem Šimáněm. Ale to je spíš problém v opačném gardu. Už v létě trénoval v Domažlicích, pak jsme se ale domluvili, že půlrok ještě stráví u nás. Teď by měl odejít. Choutky má i Gavrylovskyy, který chce jít hrát výše. Nikomu v odchodu rozhodně bránit nebudeme, ale zároveň nikoho nechceme ani kupovat. Máme kvalitní hráče, kteří na svou šanci čekají. Navíc máme také spoustu talentovaných kluků v dorostu, které můžeme využít. I když devatenáctku nechceme úplně rozbíjet.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
