Na konci března oslaví 35. narozeniny a stále prohání mnohem mladší spoluhráče, i když jen ve třetí lize za FK Robstav.

Jak se stane, že trojnásobný mistr ligy hraje v třetiligovém týmu?
To je úplně jednoduché. Když jsem končil v Polsku, nakontaktoval jsem se na pana Kozáka (majitel klubu – pozn. aut.) a tím to začalo. Spoustu kluků z týmu jsem znal z působení ve Viktorce.

Neberete tedy angažmá ve třetí lize jako ústup ze slávy?
To určitě ne, spíš už jsem neměl chuť jít honit se někam jinam a dokazovat si něco. Robstav se mi zdál jako nejrozumnější cesta.

Patřilo poslední zahraniční angažmá v polské vesnici Nieciecza k těm zajímavějším?
Bylo to skvělé. Je tam postavený moderní stadion s perfektním zázemím, bydleli jsme ve větším městě dvacet minut odtud. Lidi si tam cestu našli, když jsme hráli Ekstraklasu (nejvyšší polská soutěž), bylo vždycky vyprodáno.

Když už jsme u zahraničních angažmá, na které z nich vzpomínáte nejraději?
Na švýcarský Sion, to bylo po všech stránkách perfektní. Život je tam o několik levelů výš než tady, ať už nádhernou přírodou, když si to projedete, tak i službami a vším kolem.

A když k tomu připočteme i české kluby, bude to Plzeň?
Určitě, s Viktorkou mám dva tituly. Ale nechtěl bych zapomenout ani na rok v Příbrami (sezona 2014/15), kdy jsme obsadili páté místo. Tam to sedlo úplně po všech stránkách. Sešla se tam banda skvělých fotbalistů, kterým sice říkali odpadlíci, ale byli jsme všichni ještě relativně mladí a chtěli jsme všem ukázat, že fotbal umíme. Někteří se odrazili ke skvělé kariéře, začínal tam třeba Aleš Matějů. To je období, na které hrozně rád vzpomínám. Našli jsme si k sobě cestu i s Jardou Starkou (majitel Příbrami), dodnes jsme v kontaktu.

Zkušený fotbalista Martin Zeman z FK Robstav neproměnil proti Táborsku v první půli penaltu.
Jsem strašně zklamaný, prohlásil kouč Robstavu po porážce na Táborsku

Bylo naopak angažmá, na které byste nejraději zapomněl? Kam byste nešel, kdybyste tušil, co vás tam čeká?
Jednoznačně Izrael (Hapoel Ra'anana), to byl krok vedle. V Plzni jsem měl novou smlouvu a po půlroce jsem musel odejít, to si vyčítám nejvíc. Ale manažer mi vyjednal v Izraeli skvělé podmínky, jenže mi neřekl, že smlouvu můžou po půlroce zrušit a to se také stalo. Byl to příšerný klub, i když na skvělém místě. Ale co se týče podmínek, to bylo strašné. Kluci, kteří tady hrajou ČFL, si kolikrát neváží toho, co mají. To jsem v Izraeli poznal, taky se tam zlomil směr mojí kariéry, pak už to mělo sestupnou tendenci.

A co trenéři. Je někdo, na koho byste chtěl zapomenout?
Pavel Vrba. Už při mém prvním angažmá v Plzni jsme si nepadli do noty. A když jsem přicházel do Viktorky podruhé, tak to bylo za trenéra Pivarníka, ale toho odvolali z prvního místa a přišel zase můj osudový Vrba. (trpký úsměv) První rok byl ale dobrý, získali jsme titul, já jsem hrál skoro všechno. Pak už jsem jen paběrkoval a v zimě přišel konec.

Který kouč naopak vaši kariéru ovlivnil pozitivně?
Nerad bych na někoho zapomněl, ale určitě Michal Bílek, který si mě v osmnácti vytáhl do áčka Sparty. Pak to byl určitě Pavel Tobiáš v Příbrami, kde jsem jako odepisovaný zase nakopl svoji kariéru.

Když jste byl mladý, psalo se o zájmu Realu Madrid, jak to tehdy vlastně bylo?
Tehdy byla jiná doba, nebylo zvykem, že jde mladý kluk brzy do zahraničí, spíš se chtělo, aby se otrkal v Česku. Lituju, že to nebylo jako teď, to bych do toho šel, ale bohužel.

Podobná nabídka už nepřišla?
Ale jo, rok potom z Eidhovenu. ale to si zase řekla Sparta o takový balík peněz, že oni nebyli ochotní to zaplatit. A tím to padlo.

Bavíme se tady o slavné minulosti, ale jaké jsou ambice Martina Zemana teď? Už přemýšlíte také o zaměstnání?
Naplňuje mě to, že jsem mezi mladýma klukama, které snad ještě zvládnu prohánět. (úsměv) Láska k fotbalu tam je pořád, bez ní by to nešlo. A co se týče dalších kroků, nechávám tomu čas. Ale chtěl bych zůstat u fotbalu.

Setkáváte se občas s tím,, že vám to chtějí dát lidé „sežrat“, nebo spíš uctívají osobnost?
Je to tak i tak. Všude se najdou lidi, kteří si přijdou na fotbal ulevit, zanadávat. Ale člověk už si toho za kariéru vyslechl tolik, že je zvyklý. I nějaký respekt tam bývá. Nedávno jsme hráli ve Velvarech, kde si mě starší pánové pamatovali, když jsem hrál ještě za Spartu, bylo to příjemné.

Ale žijete v Plzni, sledujete dál Viktorku?
Jojo, samozřejmě, že jim fandím. Není to tak, že bych chodil na každý zápas, ale když chtějí jít děti, občas do Doosan Areny zajdu. Ale musím uznat, že přetrvává pachuť z konce tam.

Říkáte děti, znamená to, že roste následovník?
Jojo, synek hraje ve Viktorce. Je zapálený, baví ho to. To je jedině dobře. Je na správné cestě, ale víme, že bude dlouhá.