Jestli se nepletu, Rokycanům jste věrný už 19 let. Čím to je, že jste v Husových sadech vydržel takovou dobu?
Snad jsem stále platným hráčem. Kdybych nebyl, asi by mě už nahradili za někoho mladšího, přece jenom mám určitý věk (úsměv). Nabídky, co jsem měl, mi nevyhovovaly. Navíc to mám kousek od baráku, za ta léta i spoustu známých, a v Rokycanech se hraje kvalitní soutěž. Nebyl tak důvod něco měnit.
Na jaké období v Rokycanech nejraději vzpomínáte?
Nejlepší to bylo tehdy v krajském přeboru, kde byla možnost si zahrát se staršími hráči, kteří prošli Viktorkou, například s Radkem Schveinertem a dalšími. Byla to obrovská zkušenost si zahrát s kluky, kteří hráli vyšší soutěž. Ale už je to taky dost let, to jsem byl ještě mladej (smích). Vždy, když se potkáme, máme si stále co říct.
Posledních několik sezon nastupujete v útoku. Vzpomenete si, kdo vás poprvé dal na hrot?
Když jsem kolikrát v závěru zápasu vyběhl dopředu, dařilo se mi střílet góly. Už nevím přesně, kdo mě tehdy dal nastálo dopředu. Nejspíše to byl Pavel Aubrecht. Tehdy společně s mladším Pavlem Aubrechtem nám to šlo a dávali jsme hodně gólů.
S věkem se hráči většinou posouvají posty dozadu. Chtěl byste se vrátit zpět do obrany?
Na beka by se mi zpátky už nechtělo, protože bych musel chytat mladý a rychlý hráče (smích). V útoku maximálně někoho naháním. A když se mi to nepovede, tak stále jsou za mnou další, co to můžou zachránit.
Ve Zlíně hraje váš starší bratr Václav, který prošel i plzeňskou Viktorkou. Nebavili jste se o tom, že byste si spolu někde zahráli?
Docela často se o tom mluví. Byl s ním teď rozhovor a také se to tam zmiňovalo. Uvidíme, jak dlouho ještě bude hrát na nejvyšší úrovni. Snad se časem někde potkáme. Myslím si, že není ten, co by skončil s fotbalem ze dne na den.
Jak zpětně hodnotíte podzimní pohárový zápas s Libercem, který se napevno zapsal do historie rokycanského fotbalu?
Pro všechny to byl zážitek. Bylo to mediálně hodně nafouknuté a byla i skvělá atmosféra. Více jsem si tedy zaběhal bez balonu než s ním, ale ostudu jsme, myslím, neudělali.
Jak dlouhou plánujete fotbalovou kariéru?
Dokud bude chuť, budu hrát. Zároveň co zdraví dovolí. Postupně to asi se mnou půjde dolů, tak časem možná nějaká stará garda nebo to pak dokopu v padesáti na vesnici.
