Plzeňský střední záložník byl ve většině zápasů s přehledem nejzkušenější, když jeho nejstaršímu spoluhráči bylo 22 let. „Říkám každý rok, že budu končit a budu hrát jen za béčko. Vždy to ale vyplyne v přípravě tak, že hraju ještě divizi. Snažím se udržovat, abych stačil našim mladým klukům. Není to už jako za mlada, kdy nebylo třeba prakticky trénovat,“ říká s úsměvem Václav Lisý.

Ostřílený středopolař je rád, že přestože jsou společně s Petrem Bednářem v týmu jedinými třicátníky, nejsou mezi mladíky stranou.„Baví mě, že mě v kabině berou. Přestože se kluci znají už od mládeže, neodstrkují mě, i když jsem pro ně trochu neznámý člověk. Jsem součástí týmu a neberou mě jako jednoho z důchodců, co v něm dožívá,“ směje se drobný fotbalista, jenž působí na Petříně od roku 2016.

Plzeňský klub tehdy pravidelně postupoval do divize a poté padal zpět do kraje.Až v posledních dvou neúplných sezonách se situace ustálila. V letošním divizním ročníku Petřínští cílí výš než jen na holý boj o záchranu.

„Zatím jsou to takové smíšené pocity. Myslím si, že jsme předvedli s výjimkou zápasu v Přešticích slušné výkony, ale bodů máme méně, než bychom měli mít. Ztratili jsme zbytečně v Jindřichově Hradci, s Lomem i s Klatovy,“ mrzí Lisého dvě remízy a jedna porážka.

„Máme mladý tým, takže je poznat, že občas nám tam chybí určité zkušenosti. Někdy je to znát v obraně, kde dostáváme zbytečné branky. Na Petříně se ale jde cestou vlastních odchovanců. Nějakou chvíli tak bude trvat, než se kluci otrkají. Jsou to teprve dvě sezony, které navíc nebyly úplné, co hrají tehdejší dorostenci divizi,“ vysvětluje Lisý.

Právě zkušenosti a určitou jistotu je to, co by měl na trávník přinést odchovanec Hrádku. „Spolupracujeme s Vodrem (trenér Radek Vodrážka pozn. red.) už dlouhou dobu, takže se může na mě spolehnout v určitých ohledech a ví, co má ode mě čekat. Teď mě vrátil zpátky do středu zálohy, kde se snažím plnit roli toho, co tu hru občas uklidní,“ říká o své roli Václav Lisý.