Narodil se v Radnicích, kde také v osmi letech začal s hudební výukou na klavír. Pokračoval studiem hry na pozoun na Lidové konzervatoři v Plzni u profesora Bendy. Účinkovat začal v roce 1950 v tanečním orchestru M. Krejčího – hrál zde na piano a akordeon, později i na pozoun. Během základní vojenské služby hrál s vojenskou hudbou Milovice na trumpetu. V roce 1962 založil vlastní kapelu, která hrála pod Domem kultury Radnice do roku 1968. Po jejím rozpadu přešel do orchestru Oty Hellera, kde hrál na piano a elektrofonické varhany až do roku 1978. Následně působil v kapele Škodovačka při tehdejším Závodním klubu Roh Škoda Plzeň, kterou pak od roku 1980 vedl jako kapelník.

Putování po Skalnatých horách v Kanadě.
Nádherné výhledy, ale i nebezpeční medvědi. To jsou Skalnaté hory v Kanadě

Škodovačka byla populární zejména mezi příznivci české dechové a lidové hudby a patřila k nejoblíbenějším kapelám v západních Čechách. Koncertovala nejen v Československu (např. i v pražské Lucerně), ale také v Sovětském svazu, Německu, Polsku i Rakousku. Nahrála řadu skladeb ve studiu tehdejšího Čs. rozhlasu v Plzni. Václav Cíl je také autorem několika písní v lidovém stylu. V roce 1992 Škodovačka skončila svoji činnost a Václav Cíl pokračoval v duu s hráčem na dechové nástroje Karlem Poppersteinem. Po jeho smrti hrál Václav Cíl už jen jako sólista na klávesy a vystupoval na řadě událostí – svatby, oslavy narozenin, firemní akce i silvestrovské zábavy.

Poslední hudební produkci odehrál v Plzni v březnu 2019, kdy mu bylo téměř 83 let. Za ta léta to byly tisíce odehraných hodin, kdy rozdával lidem dobrou náladu a bavil je svou hudbou. Hudebník většinu svého života bydlel v Břasích. Tam také řadu let úspěšně provozoval svoji další zálibu, a to chovatelskou činnost.

Památník obětem fašismu a válek na náměstí Míru v Plzni.
Zeď lidských těl připomíná oběti fašismu a válek

Pracoval v Chrástu v závodě Atmos v zásobování, a před odchodem do penze jako obchodní náměstek. Hudbu dělal celý život po práci jako koníček. Od roku 2009 žije v Plzni na Vinicích.

Hudbu má stále rád, věnuje se výuce na piano, akordeon i kytaru. Učil příležitostně už od svých 21 let. Na výuku k němu dochází většinou dospělí, ale samozřejmě učí i děti. Svůj věk si nepřipouští, má stále plno energie, zdraví slouží a tak se těší, že se s manželkou po roce opět vypraví na Kanárské ostrovy, kde načerpá sílu do dalších let života.

Jan Kvídera