Kliknutím zvětšíteAbstraktně působící Památník obětem fašismu a válek na náměstí Míru v Plzni patří k nejvýznamnějším dílům pražského sochaře Slavoje Nejdla. Travertinový blok evokuje skupinu pevně semknutých postav, jakousi lidskou zeď proti všem válkám a násilí, které přinášejí. Postavy jako by prorážely tvrdou žulovou deskou podstavce, jehož celou šířku zaujímá verš básníka a učitele ze Strašic na Rokycansku, Karla Vokáče, popraveného koncem války za odbojovou činnost. Zní: „Čest tomu, kdo se brání, za volnost umí život dát“. A datace vzniku sochy, rok 1967.
Dílo spadá do období politické oblevy v tehdejším Československu, kdy se začaly pomalu prosazovat i jiné moderní styly, vedle oficiálního socialistického realismu. Nejdl tehdy pobýval v Plzni na stipejdijním pobytu a tak vytvořil například oponu pro dnes již zrušené Komorní divadlo nebo Amorfu před poliklinikou v Doubravce. Kromě toho je autorem také několik děl na dalších místech tehdejšího Západočeského kraje: V Klatovech, Mariánských lázních, Karlových Varech.
Nejdlova tvorba byla zastoupena i na klíčových výstavách nejmodernějšího československého umění šedesátých let: Olomoucké bilanci v roce 1967 nebo liberecké Socha a město z roku 1969. Pro Liberec vytvořil Slavoj Nejdl menší, necelý metr a půl vysokou mramorovou verzi plzeňského Památníku obětem fašismu a válek. Vystavena byla ovšem pod jménem Lidé. Tak zněl původní název sochy, s nímž autor vyhrál v roce 1965 plzeňskou soutěž na zmíněný pomník. Během slavné liberecké výstavy si dílo návštěvníci mohli prohlédnout v Lidových sadech. Později došlo k jeho přemístění do čtvrti Růžodolu, kde dodnes stojí v blízkosti mateřské školky.
Na podobě a umístění pomníku na plzeňském náměstí Míru se Slavojem Nejdlem spolupracoval architekt Hynek Gloser z plzeňského Stavoprojektu. Později se stal dokonce hlavním architektem města Plzně. S manželkou Jaroslavou navrhovali například netradičně vyhlížející hotel Ural (dnes Central) na náměstí Republiky. Pokud jde o zmíněný pomník, odborníky je hodnocen jako jeden z nejzdařilejších v tehdejším Československu.
Zajímavý byl také osobní život Slavoje Nejdla. Od 60. let tvořil v přestavěných budovách na břehu zatopeného lomu Chlum u Dolní Lomnice. Místo měl zprvu pronajaté spolu s grafikem Vratislavem Hlavatým. Když pak mohli stavby a pozemky odkoupit, přetvořili původní kovárnu a sousední opuštěnou stavbu na chatu s otevřenou terasou umožňující výhled na lom. Samozřejmě sem za nimi jezdila intelektuální a umělecká bohéma, kam patřil vedle dalších spisovatel Bohumil Hrabal. Ten Nejdlovo útočiště ztvárnil jako luxusní hotel milionáře Jana Dítěte v knize Obsluhoval jsem anglického krále.
Během úprav v roce 2010 byl před Památník přenesen jeho základní kámen, opatřený nápisovými deskami. K roku 2015 pak přibyly k levé straně původního soklu tři hranoly s pamětními deskami obětem první světové války, občanům popraveným a umučeným v koncentračních táborech za druhé světové války a těch, kdo bojovali v obou válkách jako vojáci na světových bojištích. Nutno podotknout, že bez těchto hranolů ovšem pomník působil šedesátkově elegantněji.
Určitým problémem náměstí Míru v posametové době je jeho přepomníkování. Nalezneme tu další pomník Plzeňanů, padlých při květnovém povstání 1945, připomínku členů Západočeského aeroklubu, z nichž mnozí zahynuli jako piloti RAF, pamětní kámen Lípy republiky nebo před vchodem do budovy plzeňského rozhlasu repliku středovlnného vysílače německé luftwafe, který stával ve Štruncových sadech a kde jej za povstání na konci války obsadili odobojáři.
Přesto všechno Nejdlovo dílo září jako ozdobná jehlice do kravaty perfektně umístěné v prostředí parku, kde kromě obětem válek připomíná i energii a kvalitně pojaté hledání odpovídající moderní formy tvůrci z konce šedesátých let dvacátého století.
David Růžička
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
