Domy byly ozdobeny československými vlajkami, německé nápisy byly odstraněny. O bezpečnost a pořádek v obci se staralo četnictvo, místní národní garda pod vedením učitele Václava Hřebce. Po krátkém odpočinku Američané vyčistili sousední les Vysokou, kde bylo mnoho ozbrojeného německé vojska a civilistů. Večer bylo zadrženo osobní auto se třemi německými generály, kteří prchali z výcvikového táboru v Jincích v Brdech. V květnu 1945 byly v Krasavcích za domy čp. 20 a čp. 31 nalezeny dva osobní automobily, ke kterým se nikdo nehlásil. Nakonec se přišlo na to, že to jsou auta německých vojáků, kteří utekli, uvádí krasavská kronika.

Autentické vzpomínky nám poskytli pamětníci. „Před zámkem již čekal JUDr. Veverka s rodinou a další občané. Velitelství americké armády bylo na zámku. Ostatní vojáci byli ubytováni v soukromí u Josefa Tobrmana (čp. 166), Josefa Sýkory (čp. 7) a dalších. Zde také byly vojenské polní kuchyně. V zámecké bažantnici bylo ubytováno vojsko (pod stany). Celkový stav posádky činil přes 600 mužů.“ sdělil Karel Šiling z Dolní Lukavice. Antonín Staněk, rodák z Lišic sdělil: „Vrátil jsem se právě, když do Lišic přijížděly první americké tanky. Lidé je vítali a nosili jim jídlo. Američané dali do provozu svoji kuchyni (pod kaštanem u Čumárů). Jejich jídlo jsme jedli i my kluci. Pamatuji si, že to byly masové knedlíčky v rajské omáčce.“ Václav Kvídera, rodák a pamětník z Krasavec sdělil: „V Krasavcích přespávali v čp. 1, čp. 5, 21, 33. U Vacků v čp. 4 měli polní kuchyni na benzinový pohon. Všichni se báli, aby stodola nevyhořela. Měli s sebou vojenského kuchaře, který připravoval teplá jídla. Některým dětem ze vsi dávali palačinky namazané arašídovým máslem. Z Ameriky měli zásoby konzerv, zejména maso.“ Marie Kopičková ráda o osvobození poslouchala vyprávění své maminky: „V roce 1945 byly bratrovi tři roky, matka sušila seno za snopoušovským mostem u cesty. Američtí vojáci jeli džípem po silnici a mému malému bratříčkovi z auta vyhodili asi kilový kus čokolády. Byla to tenkrát obrovská vzácnost.“ Pavel Havlíček z Dolní Lukavice vzpomíná: „Tam, kde v parku bývala panská cihelna, se říkalo „Na Hliništi“. Američané tento prostor využili jako vozový park. Zde parkovali svojí techniku. Jednou jsme se tam s kluky šli podívat. Hořel tam oheň, a když kolem projížděl jeden z náklaďáků GMC, chytil a za krátkou dobu byl celý v plamenech. Ve vsi byly tanky Sherman. Asi tři stály podél silnice u domů čp. 46, čp. 47 a čp. 48. Další dva nebo tři tanky se nacházely naproti škole u parčíku.“ „Tankisté odjeli a po nich přijela automobilová brigáda a elitní oddíly Rangers. V zámku se ubytovali důstojníci a kolem něj si vojáci postavili stany. Stany byly před zámkem i mezi stromy a tam, kde je dnes kolna bývalého JZD a konzum, tam měli velký stan s polní kuchyní. Hlavní stanové město vzniklo na lukách v bažantnici od místa dnešního fotbalového hřiště, dále směrem ke kapličce v bažantnici, kde pobývali až do konce září 1945. Vykopali několik velikých jam, kam házeli odpad, který se nedal spálit a před odchodem tyto jámy, podobně jako latríny, dobře zahrabali, takže po jejich odchodu nic nezůstalo. Když na těchto loukách vyrostla tráva, tak nebylo po tomto stanovém táboře ani památky“. Zapsal ve svých poznámkách Jiří Turek. Hornolukavický pamětník, Jaromír Chmelík prozrazuje: „Zjištění, že je po válce, se nedá ještě dnes popsat. Vojáci se pak začali opevňovat po okrajích obce. Prožil jsem první noc v osvobozené vlasti. Osvobození klukům přineslo mnoho zážitků. Poprvé jsem měl žvýkačku, svačinku a čokoládu od vojáků. Večer jsme chodili do Dolní Lukavice do zámku, kde koncertovala hudba pana Maška. Promítaly se tu filmy. Také jsme sbírali nedopalky cigaret a seznámili se s kouřením.“ (Více informací o válce a osvobození najdete v mé připravované publikaci).

V červnu 1945 se v Lišicích konala první národní slavnost u příležitosti usazení busty T. G. Masaryka, která za války musela být sejmuta. 8. července 1945 byl slavnostně posvěcen nový zvon do lukavického kostela, vytažen za velké slávy americkými vojáky, kteří ho přivezli z Holýšova.

28. září 2019 se do Dolní Lukavice po stopách svých předků vydala Katherine Tucker (rozená Kennard) se svou sestrou Elizabeth Kennard. Na dlouhé cestě je z rodného Ohia doprovázeli jejich partneři Mark a Patrick. Oslovili nás v souvislosti s doplněním informací o svých otcích, kteří nás osvobozovali. Od května do září 1945 pobyli na lukavickém zámku. Plukovník Frank Kennard (1922-2014) vstoupil do americké armády v roce 1943. Poručík Kennard, absolvent Yale University, byl poslán do Anglie, kde se připravoval na den „D“. Ve svém deníku uvedl: „6. června 1944 jsme se v 9.30 hod vylodili na pláži Omaha v Normandii. Naše cesta vedla nahoru na útesy, kde byla německá děla. U Pointe du Hoc došlo k ostré střelbě. Dva dny jsme se bránili německým protiútokům, než přišla pomoc.“ Jeho bratr kapitán William Kennard (1919-2013) létal na letounu Piper L4 a doručoval do Plzně Američanům poštu. Přivítali jsme je společně s panem starostou Vítězslavem Opálkou, který jim za Obec Dolní Lukavice předal publikace o historii obce a propagační předměty. Na jejich přání jsme jim ukázali  místní památky. Vyfotili se u pomníku padlých u desky umístěné při výročí 50 let od osvobození (1945-1995). Jelikož je zaujal příběh od Ing. Jaroslava Kasla "Američan", zavedli jsme je až k místu posledního odpočinku Johna Shobeye (1919-2003), vojáka americké jednotky Rangers, na lukavický hřbitov. Návštěvu Dolní Lukavice zakončili na lukavickém zámku. V průjezdu je přivítala paní Viktorie Veverková-Duphenieux. Poskytla jim informace o svých předcích, provedla 1. patrem zámku a umožnila nahlédnout do kaple. Po procházce v zámeckém parku se s námi rozloučili.

Obec Dolní Lukavice musela vzpomínkovou slavnost na osvobození vzhledem k současné zdravotní situaci zrušit. Členové Klubu třetí armády Plzeň se zástupci Obce Dolní Lukavice položí v květnových dnech věnec na hrob vojáka Rangers Johna Shobeye. Obec Dolní Lukavice letos k této příležitosti vydá faktografickou publikaci o druhé světové válce a osvobození americkou armádou v obcích DL, HL, Lišice, Snopoušovy, Krasavce a Hradčany. Na obecním úřadě v DL si také můžete zakoupit brožuru „Přešticko-Dolní Lukavice konec války pro Rangers“ od B. Balcara a Václava Jindry, lukavického občana a znalce vojenské historie. Více informací na telefonu OÚ 371 120 719 nebo osobně v úředních hodinách pondělí: 8.00 - 12.00 12.30 - 17.00, středa: 8.00 - 12.00 12.30 - 17.00.

Mgr. Eva Horová