V roce 1878 se Paroubkova rodina přestěhovala do Domažlic a Jan se sem po absolvování učitelského ústavu zase vrátil, aby působil jako učitel v Úboči, ve Kdyni a v Domažlicích. Právě ty se mu staly celoživotní láskou, o čemž svědčí nejen řada grafických cyklů, knihy Starobylé či Zasněžené Domažlice. Patřil k zakládajícím členům Baarovy společnosti, sběratelsky byl činný ve sdružení Chodského národopisu, spolupracoval na Chodské čítance, byl aktivním členem Městského muzea v Domažlicích.

Pro Paroubkův umělecký vývoj mělo rozhodující vliv setkání s olomouckým profesorem kreslení Karlem Wellnerem, který jej přivedl ke grafice a zejména k technice leptu. Věřím tomu, že jeho osobité dílo nebude zapomenuto.

Za příspěvek děkujeme Ivanu Niklovi.