„Výstava v přízemí patří historii města, snažíme se z toho udělat novou jarní tradici, aby vždy jedna z výstav nového roku patřila městu,“ zdůraznila vedoucí muzea Drahomíra Valentová. Loni to byla historie bývalého největšího průmyslového podniku Prefa, letos patří přízemí Domu historie starým pohlednicím. „Ty nejstarší byly vytištěny někdy kolem roku 1890 a zobrazují mnohdy dnes již neexistující místa. Třeba říční plovárnu. Nebo se podoba míst zcela změnila. To je třeba celé náměstí,“ přiblížil při vernisáži sám sběratel Karel Kriegelstein. Naopak „nejmladší“ pohlednice mají rok vzniku někdy v průběhu šedesátých let minulého století.

Několik stovek pohlednic doplňují makety různých budov města, když mnohé již také neexistují. „Třeba severní část náměstí, židovská synagoga, mlýn. Těm se věnoval Zdeněk Dvořák. Nejsou v měřítku, určitě nejsou úplně dokonalé, ale jsou vyráběné, jak se říká, od srdce,“ připomněla již nežijícího autora Drahomíra Valentová. Vícovským kostelíkem sv. Ambrože se inspirovali Jirka Běl a Jan Mrkvička, přeštickým chrámem Nanebevzetí pak Stanislav Beránek, Milan Bartoš nebo František Žáček. A vše doplňují obrazy plzeňského malíře Karla Votlučky. „Ten během války dobu žil v Přešticích a také zde tvořil, řadu obrazů se nám podařilo zakoupit do sbírky, další máme zapůjčené. Tak máme opět další historický pohled na naše město. A je zajímavé poslouchat když i starší generace se před některými dohaduje zda je obraz přesná historie.“

Druhá výstava, v podkroví, má zcela odlišný ráz a patří spíše ženám. Svoji zálibu, která se změnila ve významnou tvorbu, zde představuje přeštická Miroslava Kozlová. Jedná se o výrobu klobouků, zvláště historických. „Nyní už vím, že hodně přeštických o tomto mém koníčku nevědělo. A kde jsem k němu přišla? Manžel i syn se „zbláznili“ do automobilových veteránů. Jezdím s nimi, tak to samozřejmě chce i patřičně dobový oděv. Ušít si šaty, to nebyl problém, ale ten nastal s dámskými klobouky. Tak jsem začala hledat, pátrala a zkoušela vyrábět si pro sebe. Nakonec jsem se do výroby pustila komplet. Nebylo jednoduché sehnat „kopyta“, ty jsem si zajistila od modistky odcházející na odpočinek.“ A důkazem, že na srazech veteránů může na svoje výrobky být hrdá, byly obdivné nejen pohledy, ale i slůvka při procházení výstavou. „Musím přiznat, že mnohdy na začátku nemám jasno, jak bude klobouk přesně vypadat. Mám jen základní představu, která se ještě během výroby mnohdy mění.“