Přípravu výstavy popsala vedoucí Drahomíra Valentová: „Byl to hodně velký problém sehnat historické předměty spjaté s Prefou. Nemluvím jen o vyráběných betonových dílech, ale zůstalo i minimum písemného materiálu. Hodně tomu pomohla dost divoká privatizace, následný prodej a brzký krach, tehdy asi postupně byly archívy bez rozmyšlení zlikvidovány. Je to určitě škoda, ale prefákům zůstaly vzpomínky, ty jim nikdo nevezme.“

Její slova potvrdilo zahájení výstavy v polovině března, při kterém se tvořily hloučky u jednotlivých fotografií a zněly poznámky, jak se kdo poznával nebo vzpomínal na bývalé kolegy. „Nebylo vůbec jednoduché výstavu připravit, ale jsme rádi, že nás pan Primas tak přesvědčoval, až jsme na výstavu kývli, a je to dobře. Prefa jako významný přeštický podnik, sice už bývalý, si tuhle připomínku zaslouží,“ pokračovala Valentová.

Počátky podniku při zahájení výstavy vzpomenul právě Bohuslav Primas. „Rozhodnutí o vzniku podniku přišlo shora, z KNV, a bylo hodně nedomyšlené. V Přešticích se postavil podnik, ale všechen materiál, písky, železo, se dovážel.“ Později v Přešticích vzniklo i podnikové ředitelství. „V dobách největší slávy pod Přeštice patřilo sedm provozů, jenom v Přešticích zaměstnávala Prefa na dva tisíce lidí,“ pokračoval v historii.

S radostí na Prefu vzpomínali třeba Láďa Tomášek i Miloslav Mašek: „Byli tady hodně chytří lidé, proto tady mohlo vzniknout a pak se vyrábět hodně moderních výrobků i takové obyčejné obří betonové květináče zvané přeštické vrhlíky.“

A přidal se také Standa Motejzík – šéf „výpočetky“: „Počítače byly něco nového, nebylo kde ‚opisovat‘, vše vznikalo, dalo by se říci na koleně a překonávali jsme u zaměstnanců až odpor, zvláště u ‚cifršpionů‘ v účtárně to bylo těžké.“

V Prefě se ale nakonec potkala parta lidí, která táhla za jeden provaz. To se potvrzovalo i při prohlídce, kdy mizela nostalgie a vracely se veselé vzpomínky. „To špatné už jsme zapomněli, každá doba měla své, co jsme jen uspořádali různých kulturních či sportovních akcí,“ zaznělo z jednoho z hloučků.

Prefa byla dlouhá léta hodně dobře prosperující podnik. Měla řadu platných stavebních certifikátů i pro tehdejší západní svět. Její konec způsobila hodně nepovedená privatizace, po ní to šlo s podnikem ‚rychle z kopce‘. Podnik koupili lidi, kteří o stavebnictví nic nevěděli, jen privatizovali, nespláceli úvěry a celý podnik šel do likvidace. Vše skončilo kompletní demolicí, takže zbyla jen holá pláň.

Co tedy zůstalo po Prefě kromě vzpomínek? Mimo řadu domů, vlastně celých bytovek ve všech městech po republice, od schodů přes bytová jádra, panelové díly, jsou to v Přešticích a i mnoha dalších městech již řečené obří betonové květináče zvané přeštické vrhlíky.

Výstava v Domě historie Přešticka pokračuje do 14. května, v sobotu 1. dubna je od 14 hodin připravena její komentovaná prohlídka.

Za příspšvek dekujěme Petru Šatrovi