O Vancouveru jsem slyšela především ve spojitosti se zimními olympijskými hrami, které se zde konaly v roce 2010. Byla jsem zvědavá, jak asi město vypadá, a proto jsem si na internetu vyhledala jeho obrázky. Už na fotkách bylo vidět, že je město moderní a že se v centru nachází hodně mrakodrapů. 1. července 2017 Kanada oslavila sto padesát let od svého vzniku, a proto na mě z města nedýchla taková historie jako třeba z evropských měst. Oproti tomu dodávají Vancouveru jedinečnou atmosféru oceán a hory, které ho obklopují.

Živě si vybavuji, jak jsem byla příjemně překvapená z lidí, které jsem potkávala. Byly to malé detaily, které ale příjemně ovlivňovaly můj den. Ať to byl úsměv a pozdrav od někoho na ulici nebo prohození pár vět s paní pokladní v obchodě.

Čínské obchody a vůně marihuany v ulicích

Vancouver se jevil jako multikulturní město, kde vedle sebe žije mnoho národností, kultur i lidí různých vyznání, které spolu poklidně vycházejí. Už od prvního pohledu tvořili velkou část obyvatelstva Číňané. Vůbec jsem netušila, že zde mají tak velké zastoupení. V některých částech města jsem si nebyla jistá, zda jsem stále v Kanadě, protože obchody byly označeny čínskými nápisy a v nich se prodávaly potraviny, které dodnes nevím, co jsou nebo jak se jí.

Snímky z cestování Kanadou.Snímky z cestování Kanadou.Zdroj: Markéta Horová

Občas se ulicemi linula zvláštní vůně, pro mě spíš zápach. Později jsem pochopila, že se nejedná o asijskou specialitu, ale o marihuanu. Byla cítit na každém rohu. Už v roce 1995 se ve Vancouveru uskutečnil první festival na podporu legalizace marihuany s názvem 420. Název pochází z data konání akce, tedy 20.4., kdy si účastníci ve jménu legalizace zapalují jointa přesně ve čtyři hodiny a dvacet minut. Poslední roky se koná na pláži nedaleko centra a specifická ‘‘vůně‘‘ se táhne celým městem. Můžete jít buď po čichu a nebo sledovat oblaka dýmu, která stoupají k nebi. Atmosféra bývá velice přátelská a poklidná. Ostatně není divu, když se všichni smějí od ucha k uchu. Zakoupit si můžete jak klasické jointy, tak i sušenky, lízátka, bonbóny nebo gumové medvídky. Musíte však počítat s tím, že tráva je obsažena ve všech cukrovinkách. Dříve byla marihuana dostupná v kamenných obchodech pouze na lékařský předpis. V říjnu roku 2018 bylo konopí legalizováno a dnes je možné si ho zakoupit ve specializovaných obchodech.

Když zrovna neprší, vyrážím na výlety

Ne nadarmo se Vancouveru přezdívá Raincouver, protože tu často hodně prší. Pamatuju si, jak jsem se první den po mém příletu procházela a užívala jsem si slunečného počasí. Dobře jsem udělala, protože to na dlouhou dobu byla poslední procházka v suchých botách a bez deštníku, jelikož pršelo několik měsíců v kuse. Jakmile uteklo deštivé období, začala jsem více prozkoumávat i okolí města.

Snímky z cestování Kanadou.Snímky z cestování Kanadou.Zdroj: Markéta Horová

Protože mám ráda sport a přírodu, snažila jsem se vyrážet na menší výlety. Neměla jsem auto, a proto jsem vybírala místa, která byla dostupná městskou hromadnou dopravou. Naštěstí pro mě jich město nabízelo hned několik. Za všechny bych zmínila procházku po visutém mostě v Lynn Valley, nebo náročný výšlap na Grouse Mountain, ze kterého je krásný výhled na město a oceán.

Na křižovatkách mají všichni řidiči automaticky "stopku"

Zajímavostí je, že do městské dopravy patří i malé taxi lodičky, které se plaví po zálivu a loď, tzv. Seabus, který přepravuje pasažéry z centra do Severního Vancouveru. Suchou nohou tam vedou pouze dva mosty, které jsou zejména v dopravní špičce každodenně přetížené. Asi i proto je oblíbeným dopravním prostředkem kolo a k mému velkému údivu se mohou cyklisté pohybovat i na dálnici. Nikdy jsem neřídila ani z Plzně do Prahy, a proto jsem se za volant nehrnula. Při představě podélného parkování v centru se mi stahoval žaludek. K mému štěstí se stala auta s automatickou převodovkou mým velkým kamarádem. Poprvé jsem se na dálnici setkala s pruhy, ve kterých smí jet pouze vozidla s dvěma či více pasažéry. Toto omezení má napomáhat k menšímu počtu aut na silnici.

Překvapilo mě, že se zde nekontroluje technický stav vozidel, ale v ulicích moc rozpadlých rachotin neuvidíte. Naopak je zvláštní, kolik mladých řidičů se prohání ulicemi v super drahých autech s cedulkou N (new driver) na zadních dveřích. Tak jsou označeni noví piloti. Pokud nespáchají po dobu dvou let žádný dopravní přestupek, mohou dostat trvalý řidičský průkaz. Zájemci mohou žádat o řidičák od 16 let, protože jim celý proces zabere tři roky. Ještě než sami usednou za volant, rok musejí být označení cedulkou L (learner) a řídit pouze pod dohledem osoby, která vlastní řidičský průkaz. Protože jsem vlastnila český řidičský průkaz, stačilo mi jen úspěšně zvládnout vědomostní test a jízdu. Při zkoušce jsem si dávala velký pozor na otáčení se přes rameno, které je v Kanadě povinné, ale pro mě je to velký nezvyk. Už na něm ostatně pohořeli zkušenější šoféři, než jsem já. Cílem je omezit možný slepý bod při používání zrcátek, kde by auto nemuselo být vidět. Další výjimka nastává na křižovatkách, kde mají všichni řidiči stopku. Řidiči se neřídí pravidlem pravé ruky, ale dávají si přednost v pořadí, v jakém přijeli.

Slušní a klidní Kanaďané

Kanaďané jsou ohleduplní a slušní lidé. Jednou jsem trošku bloudila centrem města a dívala jsem se střídavě do telefonu a na jména ulic. V tom ke mně z ničeho nic přišla milá paní a zeptala se mě, jestli nepotřebuji pomoc. Z toho jsem byla mile překvapená, protože se mi ještě nikdy nic takového nestalo. Dalším projevem je například chování při super slevách na Black Friday. Viděla jsem na internetu video, kde se Američané perou a přetahují o zlevněné věci a video z Kanady, kde lidé s kávou v ruce poklidně vchází do dveří a naopak si dalších pět minut dávají přednost, než si vyjasní kdo půjde první.

Snímky z cestování Kanadou.Snímky z cestování Kanadou.Zdroj: Markéta Horová

Bohužel jsou takhle vlažní i na hokeji a z atmosféry jsem byla lehce zklamaná. Žádný kotel, buben ani skandování jako třeba při utkání v Plzni. Fanoušci jsou nejvíc aktivní při pauzách, kdy je jejich cílem objevit se na kostce nad ledem. Buď předvádějí šílené tanečky nebo se snaží zaujmout zajímavým převlekem. Možná je jiná atmosféra v Torontu a Montrealu, kde je tradičnější hokejová kultura. Ve Vancouveru je hokej brán jako společenská aktivita, kde se můžete potkat s přáteli a dát si předražené pivo a hot dog. Snad jedině pořádná hokejová bitka dokáže fanoušky Kosatek zvednout ze sedadel. Když byl ve městě Jarda Jágr se svým tehdejším týmem Florida Panthers, v aréně bylo mnoho Čechů a skvělou atmosféru dokreslovaly české vlajky a dresy, které byly v hledišti nepřehlédnutelné.

Každá legrace něco stojí

Město a okolí nabízí tolik možností, že o víkendu prostě nemůžete zůstat sedět doma. V letní sezóně jsou hlavními lákadly především výlety do hor, kempování a sjezdy na horských kolech. V severní části města je nespočet značených tras. V zimním období máte na výběr hned ze třech lyžařských areálů. Velké popularitě se zde těší skialpinismus, kdy je náročná cesta na horu odměněna jízdou v neporušeném hlubokém terénu.

Jak se ale říká, každá legrace něco stojí. Britská Kolumbie je jedna z provincií, kde občané platí dva druhy daní. Slyšela jsem vtipné přirovnání, že zkratka BC znamená „bring cash„ , tedy přines peníze. Ceny nemovitostí jsou v určitých částech údajně srovnatelné s Manhattnem a město stále roste před očima, hlavně pak do výšky.

Češi zde mají dobrou pověst

Než jsem odjížděla do Kanady, dělala jsem si legraci z mého tatínka a říkala jsem mu: "že já až se vrátit, já nevědět jak říct to česky". Mohu ho uklidnit a prohlásit, že to v mém případě nehrozí. Většina mých kamarádek a kamarádů jsou z České republiky, což samozřejmě neprospívá mé angličtině. Díky sociálním sítím se vytváří různé skupiny, například Češi a Slováci ve Vancouveru. Tam se ptáme, radíme, řešíme víza, sdílíme pracovní nabídky nebo poptáváme ubytování. Ani o českou kulturu nejsme ochuzeni a to díky zdejšímu Divadlu Za rohem. Dosud jsem měla možnost zhlédnout dvě jejich představení.

Snímky z cestování Kanadou.Snímky z cestování Kanadou.Zdroj: Markéta Horová

Velice mě těší, že Češi mají ve světě dobrou pověst. Ať to bylo v USA, Austrálii nebo právě v Kanadě, zaměstnavatelé nás chválí pro naši pracovitost, spolehlivost a dochvilnost.

Každý si možná někdy klade otázku, jaké by to bylo žít v zahraničí. Ráda bych odpověděla hláškou z filmu „no co co, všude chleba o dvou kůrkách“. Také určitě záleží na době a okolnostech, kdy člověk odcestuje. Jak se asi museli cítit lidé, kteří se vydali do ciziny a nevěděli, co s nimi bude. Navíc netušili, zda se ještě někdy vrátí do své rodné země. Jsem vděčná za to, že mám možnost cestovat po světě a vždy se mám kam vrátit.

Markéta Horová