„Myslím to takhle!- Takhle to uděláme! – Takhle teda ne! –Takhlenc ti to nepude! Musíš to udělat jináč- takhle!“ Nějak takto by mohl vypadat rozhovor dvou Plzeňáků, který na první pohled ukazuje krásu plzeňské mluvy. Vezmeme-li v úvahu, že nás podle řeči s typickými slovy tuten, nastevřít, boreť, elent, vošajslich ad. poznají všude, že jsme ze z Plzně, je vydání Plzeňsko-českého slovníku činem přímo záslužným. Slova i výrazy jsou v něm řazeny abecedně (od aznpoňáka až po žunkat) a většinou jsou připojeny i příklady jejich užití v běžné mluvě. „Naše bába furt šplechtí tak, že jí neni vůbec rozumět“. nebo „Ještě přiheftuju na zeď tenhlencten foch a můžem zajít na jedno“. Ve slovníku najdete i vysvětlení více než půldruhé stovky specifických místních názvů jako je Papírna, Kaple, Hamburk, Branka, Bohemka, Belánka ad., které Plzeňané stále běžně užívají.

Čtenáři brzy pochopí, že v této nevšední knize přes určitou vědeckou systematičnost zůstal kousek recese a zdravého plzeňského patriotismu. Věřím tedy, že uvedená kniha udělá radost nejen pravověrným Plzeňanům, ale všem, kteří mají rádi Plzeň i plzeňské, chodí na sportovní akce či navštěvují zdejší kulturní pořady. A zbude-li jim trocha času, tak ať si přečtou tuhlenctu zajímavou knížku.

Ivan Nikl