Lišická kronika uvádí: „Již od roku 1945 začalo zdejší dělnictvo neustále požadovati prodloužení autobusové linky z Předenic, aby nebyli nuceni dojížděti na železniční zastávku Dnešice. Letošního roku se to za pomoci pana mlynáře Viktora Valdegra z Lišic čp. 31, podařilo. Jmenovaný Valdegr má známého ministra dopravy, Petra, který zařídil zavedení nové autobusové linky Lišice-Dolní Lukavice-Horní Lukavice- Šlovice-Plzeň. ”

První autobus do Plzně odjížděl kolem 4.30 hodin, aby Škodováci došli včas do dílen. Poslední přijel kolem 23. hodiny. V Lišicích se nastupovalo před hospodou, v Dolní Lukavici před starou kovárnou, která dnes neexistuje. Jelikož řidiči v Lišicích končili, přespávali tady, zpočátku v čp. 2 u Anny Loudové. František Kubeš vzpomíná: „V padesátých letech posádka autobusu spala i u nás na výminku, dnes čp. 120, kde můj děda Martin chodil ráno zatápět do kamínek, aby se jim lépe vstávalo. V jedné místnosti byly dvě postele. Spal zde řidič a průvodčí, často to byla i žena. V zimních měsících řidič vycouval z garáže před naši chalupu o hodinu dříve, zapnul motor, takže o budíček bylo vždy postaráno.“

Garáž na autobus byla postavena na pozemku vedle domu čp. 14 svépomocí. Velké zásluhy na této stavbě kronikář připisuje: Josefu Polívkovi (čp. 73, 73 let), Vojtěchu Dvořákovi (čp. 89, 67 let), Josefu Polívkovi (čp. 18, 70 let) a Josefu Michalovi (čp. 49, 67 let). Později byla zřízena noclehárna a garáž v místech současné prodejny smíšeného zboží. K autobusu neodmyslitelně patřil vlečňák. Josef Polívka ho v Lišicích vždy ráno zapojoval, v zimě zatápěl do naftových kamen a kontroloval lístky. Týdeník do Plzně na Bory v roce 1949 stál 70Kč, jednotlivé jízdné 20Kč. V 60. a 70. letech týdeník stával 11 Kč. Děti si převážně kupovaly měsíčník.

Eva Horová