„Jako každoročně tady trávíme čtrnáct dnů prázdnin. Počasí nám přeje, spíše až moc, my v kuchyni se z jedné strany 'opékáme' od kamen a z druhé do nás pere slunce,“ ve smíchu si z kuchyně stěžuje Petr. „Hodně díky počasí využíváme mlýnský náhon, chladíme se, jak jen to jde. Ale stíháme i dělat program. Všechny oddíly plní celotáborovou hru Písky času, kdy postupně navštěvujeme jednotlivé epochy, pravěk, starověký Egypt, až se podívají i do budoucnosti,“ jen v rychlosti popisuje program hlavní vedoucí Martina.

„K tomu jednotlivé oddíly mají ještě svůj dílčí táborový program. Světlušky se učí prokázat samostatnost, skautky plní odborky, třináct bobříků. Na druhý týden přijeli „šmoulové“, budoucí junáci, ti se učí žít v partě, navzájem si pomáhat, prostě okusit pravý táborový život. Starší ještě mají výpravy s přespáním, skauti si naplánovali cestu k Rýzmberku a tam přespat, skautky nechtějí jít tak daleko, plánují přespat někde blíž.“

A opět Petrův hlas z kuchyně: „Je nás tady se šmouly přes sedmdesát, včetně dospělých, to už máme pěknou honičku, dobře a dostatečně uvařit, tolik nás ještě žádný rok nebylo.“

Blíží se doba večerního nástupu. Honem do krojů a podle oddílů seřadit. Jednotliví vedoucí hodnotí činnost svých svěřenců, aby na závěr přečetla hlavní vedoucí Martina program na další den. Nástup končí sejmutím státní vlajky, ještě symbolické ukončení dne „vyjmutím“ sekerky ze špalku. Ale den ještě nekončí. Postupně ke složení slibu přistupuje celkem čtrnáct světlušek, vlčat, skautů a skautek, čtyři se dočkají táborového křtu a udělení táborové přezdívky. Až nyní je možno říci, že další den na táboře přeštických junáků pomalu končí… ještě chvíle volna, večerka … a spát.