V průběhu týdne studenti absolvovali dva koncerty, na kterých zazněly nejen orchestrální kusy, které žáci nacvičili pod vedením lektorů, ale také sólové skladby. Koncerty proběhly v refektáři jezuitské koleje v Klatovech a na hradě Švihov. „Každý den je opravdu nabitý, dopoledne probíhají sólové hodiny a dělené zkoušky, po obědě je čtyř hodinová zkouška orchestru. Abychom děti opravdu připravili, učí se konkurzní skladby, připravují umělecký životopis a vyzkouší si i konkurz před porotou,“ řekl zakladatel kurzů David Niederle.

Davida Niederleho k uskutečnění kurzů inspirovala vlastní účast na mistrovských kurzech Jiřího Bárty. „Za studií na konzervatoři jsem jezdil do Telče, měl jsem to štěstí, že se tam v té době potkávali lidi jako je Petr Nouzovský, Jakub Tylmann nebo Tomáš Jamník, ty kurzy mi daly hrozně moc. Když jsem začal učit v Klatovech na ZUŠ, chtěl jsem udělat něco podobného i pro své žáky, i když to nejsou všechno děti, které přemýšlí nad profesionální kariérou hudebníka, řekl jsem si, že i kdybych za dva roky přesvědčil dva studenty, že se hudbě mohou plně věnovat, tak to bude úspěch.“

Kurzy pan Niederle původně organizoval jen pro cellisty, a to spolu s Danou Chodlovou a Petrem Nouzovským. U příležitosti třetího ročníku se připojily i další nástroje, tak vznikla současná letní orchestrální akademie. Houslovými lektory letošní akademie byli Jana Lejčková a Michal Sedláček, violoncello učil David Niederle a kurz dirigování vedl Chuhei Iwasaki.

„Možná to zní trochu drsně, ale chci, aby děti mohly vidět alespoň kousíček našeho světa, co to obnáší být muzikantem. Když je muzikant pilný a talentovaný, tak se dostane do orchestru, ale než se rozhodne jít studovat na konzervatoř, měl by vědět jaký je ten svět. Pokud má jen iluze a začne studovat a třeba se mýlí, tak se mu ten čas nikdy nevrátí. Proto děláme kurzy, aby se děti mohly rozhodnout, jestli je svět muzikanta pro ně nebo není,“ okomentoval dirigent a lektor Chuhei Iwasaki.

Prozatím je orchestr jen smyčcový, ale organizátoři doufají, že se časem rozroste i o dechové nástroje a bicí.

Za příspěvek děkujeme Anně Marii Huškové.