Středoškolské studium

Slečna Karolína je absolventkou Střední průmyslové školy stavební Plzeň. Obor Technické lyceum, který vyplňuje mezeru mezi ryze technickými obory průmyslových škol a mnohem širším pojetím všeobecných oborů gymnázií, ji velmi bavil. V praxi již během studia využila možnosti patřící k cílům školy, což je příprava žáků ke studiu na fakultách architektury či stavební, případně jiných technických fakultách univerzit. Uplatnění absolventů je vskutku široké. Důraz je kladen na zvládnutí grafických programů pro projektování, což poskytuje připravenost k efektivní práci s prostředky informačních a komunikačních technologií, využívání CAD systémů i znalosti dvou cizích jazyků.

„Maturitní vysvědčení jsme vlivem probíhajícího covidu obdrželi v krásném prostředí Luftovy zahrady. Dojemné bylo pro mě nejen loučení s výbornou partou spolužáků, ale také se skvělým třídním učitelem MgA. Zbyškem Brůjem, uměleckou duší a džezovým hráčem, který ve mně zanechal nesmazatelnou stopu. S odstupem času oceňuji i přístup učitele matematiky a fyziky Mgr. Aleše Grubra,“ uvádí uznale slečna Karolína.

Praxe v předním plzeňském ateliéru

„Zájem o fyziku však stále soupeřil s touhou po poznání v oblasti architektury. Chtěla jsem tvořit a své umění aplikovat do každodenního života, to mě lákalo na architektuře. Díky tatínkovi, původně také stavaři, jsem měla možnost již při škole získávat cenné zkušenosti v jednom předním plzeňském ateliéru, což bylo pro mě velkým obohacením. Cenný byl vhled do projekčních aktivit firmy vyznačující se širokým spektrem realizací, od oblasti rekonstrukcí a obnov památek až po novostavby. Tato náročná práce architektů vychází z dlouhodobých zkušeností a k těmto odborníkům chovám velký obdiv,“ hodnotí nová poznání dcera úspěšného plzeňského podnikatele.

Úspěšné přijímací zkoušky na čtyři zahraniční univerzity

A právě dvouleté období covidu se spoustou nezodpovězených otázek v ní posílilo zájem o fyziku. Technickým nedopatřením nevyšel jeden z pěti pokusů, ale na další čtyři zahraniční univerzity byla přijata. Po zralé úvaze zvolila bakalářské studium na velké Manchesterské univerzitě ve Spojeném království. University of Manchester se postupným sloučením starších institucí, řadí mezi červenocihelné univerzity, jejichž součástí je řada historických institucí a budov. Proto také počítá mezi své i pětadvacet nositelů Nobelovy ceny. „Jedním z nositelů Nobelovy ceny za fyziku, konkrétně za objev grafenu (v r. 2010, jehož spoluautorem byl Konstatntin Sergejevič Novoselov) se stal Andre Geim, kterého jsem jednou v budově univerzity náhodou potkala na požárním schodišti,“ dodává úsměvnou historku slečna Karolína.

Manchesterská univerzita

„Manchesterská univerzita, která k akademickému roku 2018/2019 měla přes čtyřicet tisíc studentů a deset tisíc zaměstnanců, čímž patřila k největším univerzitám Spojeného království, byla dobrá volba,“ líčí se zaujetím cílevědomá Plzeňanka a vyprávění doplňuje o další zajímavé informace. „Současná univerzita formálně vznikla v roce 2004, kdy do ní byly sloučeny Victoria University of Manchester (zal. v r. 1851) a University of Manchester Institute of Science and Technology, jejíž kořeny sahají do roku 1824. V příštím roce 2024 budu mít tu čest být při oslavách dvoustého výročí jejího trvání. Byť studium na této prestižní škole klade na studenty vysoké nároky, podněcuje všechny k zápalu pro fyziku. Výhodou je také výuka v malých skupinkách s okamžitou interakcí profesora. Zadání úkolu včetně práce v laboratoři je nutné splnit během jednoho týdne. Důraz je kladen na logické myšlení, nejde o žádné biflování. Motivující jsou i vysoká očekávání na trvalou připravenost. Nové obzory mně otevřel i krátkodobý milostný románek s vnukem jednoho ze syrských prezidentů. Je zde úžasná multikulturní komunita, rozumíme si nezávisle na národnosti a cítím se zde jako doma.“

Doba prázdnin

„Za sebou mám skvělý třítýdenní pobyt v malé toskánské vesničce v blízkosti vinic a jezer, kde jsem pracovala jako au-pair. Mezinárodní rodina s dvěma malými dětmi mě velmi obohatila,“ líčí sympatická slečna a ve výčtu prázdninových aktivit pokračuje. „Dále jsem u Balatonu absolvovala inspirativní týdenní Letní školu o termonukleární fúzi. Mezitím jsem podnikla několik dalších mezinárodních výletů za účelem osobnostního rozvoje, abych na sklonku léta pobyla s rodinou, jejíž všestranné podpory si velice vážím. V kruhu mých blízkých jsem oslavila jednadvacáté narozeniny den před čtrnáctidenní stáží v Temelíně, poté mě čeká nástup do druhého ročníku. Toto léto mě naučilo nebát se být sama sebou a prostě žít, zkoušet co chci. Většinou vše vyjde přesně tak jak má,“ uzavírá své zajímavé vyprávění kreativní studentka z Plzně.