Tak jako malá holka jsem si vždy hrála s panenkami. Narodila jsem se v 80. letech a pamatuji si voňavé obchody a nazdobené výlohy, kdy jsem toužila mít tu a tu panenku a přemlouvala babičky, aby mi ji zakoupily. Ale dřív tolik možností nebylo a já měla jen ty, co měla každá holčička v mém věku. Moje babička prováděla v západočeském muzeu a já jsem tam každičký den po škole trávila s ní a tak jsem mohla všechny ty krásné pokojíčky i panenky prozkoumávat, dokonce si i s nimi hrát a obdivovat, jak dokonale jsou provedené. Asi tam vznikla moje vášeň k hračkám a obdiv k řemeslu a k tomu, co ruce a fantazie dokáží.

Stále mi vyprávěla o plaváčkovi a o panenkách, které přežily okupaci. Jen stále nevěděla, kam se tyto krásné skvosty poděly. Vyprávěla mi, jak Rusové řádili u nich v Bělé pod Bezdězem. Tančili jí na klavíru v jejich vile, brali její hračky a „hráli si“. Ač neuvěřitelné, po tomto příběhu jsem již nedoufala, že takovýto skvost někdy objevím. A ehjle, o krásných prosluněných prázdninách v roce 1995 babička poklízela půdu a cosi vytáhla… Byly tam dvě krásné panenky, obě „Made in Czechoslovakia“. Od té doby je jedna z nich moje první, krásná, stará panenka. Skvost, který má svoji historii a obdiv.
V roce 2006 jsem se rozhodla zkusit dát svůj poklad na ukázku dalším lidem a zjistila jsem krásný, sdílený zájem. Proto jsem začala zajímat o tyto nádherné skvosty a zjistila jsem, že v tom nejsem sama a mohu tak dát štěstí a radosti i jiným.

V tu chvíli jsem měla už více jak 1000 lidiček, kteří rádi předávali své zkušenosti a i další věci a pomalu se začala tvořit malá skupinka na Facebooku “Panenky sbírám pro radost“, kterou jsem založila a je nás tam bezmála na 4000 členů.
Když má člověk tentýž zájem, vznikají úžasné nápady, které jsem se snažila zachytit v encyklopedii o panenkách. Nazvala jsem ji „Historie a vývoj české panenky“. Právě babičky a dědové v knize vyprávějí svůj příběh, kdy jako dívky či hoši pracovali ve velikých závodech Hamiro či Gumotex. Je zde také zachycena kompletní historie od reálných lidí. V roce 2017 byl první náklad kompletně vyprodán během 14 dnů a proto vznikl další a poslední dotisk.

V roce 2016 jsem uspořádala první výstavu na krásném zámku v Blatné, kde se točila Šíleně smutná princezna. Obdiv a nadšení tisíce návštěvníků mě utvrdilo v pokračování. I v dalších letech se sbírka pomalu rozrůstala. Baronka Jana Germenis-Hildprandt vyprávěla, jaký měla úžasný dřevěný pokojíček pro panenky a byla výstavou nadšena tak, že pokračovala několik dalších let. Výstava byla na několika dalších místech. Například na hradě Opálka, na zámku v Křimicích, kde proběhla i veřejná sbírka pro kojenecký ústav a panenky pomohli miminkům a rozzářili oči všem návštěvníkům. Následovala spousta dalších muzeí a to v Letohradě, v Žebráku, i v Nepomuku. Nejvzdálenější cesta panenek byla na Slovensko.

Výstavy sebou nesou i nemilé záležitosti a to například, že se vám ta nejmilejší panenka rozbije a vám zbydou oči pro pláč. Proto jsem se začala věnovat i opravám panenek. Jelikož ráda maluji a modeluji, stalo se toto další součástí mého panenkového portfólia. Natáčím videa a ukazuji jak na to v novém panenkovém kalendáři.

Po čase putovních výstav jsem založila v Plzni panenkové muzeum, které se stalo i místem, kde se setkávají sběratelé a společně tvoří panenky, šíjí na ně oblečení a s láskou je opečovávají.

Plzeň je také známá i tím, že se zde jednou v roce setkají umělci, výtvarnici nebo i lidé, kteří jen obdivují ty, kteří si zaslouží uznání a to tím, že jejich ruce jsou jako tahy štětcem umělce. Tato akce se jmenuje „Festival panenek“ a je každý 2. víkend v říjnu s bohatým programem i se známými osobnostmi. Jsem ráda, že jsem zakladatelka tohoto setkání a slavíme již 4. narozeniny. Spolu s Plzeňany se návštěvnost každý rok zvyšuje a za to všem s upřímností děkujeme a těšíme se na další společné setkání.

Malá hračka je velikým symbolem dětství a radost všech něžných bytostí, která spojovala malé i veliké a nesou v sobě vzpomínky. Slouží pro radost, jako ukázka umění. Naučili nás na ně šít a někdy i léčí a pomáhají k návratu z jakéhokoli místa. Přijďte se dozvědět více.

Věřím, že tu stále budou pro radost, pro krásu a aby nám rozzářili naše každodenní žití.

Za příspěvek moc děkujeme Jiřině Havlové.