Narodil se v roce 1913 v předvečer první světové války do rodiny kameníka Matěje Kestlera. Vesnický kluk Olda se ničím nelišil od svých kamarádů v zájmech a zálibách, ve škole docela dobře prospíval, ale jako všichni kluci uměl i pěkně pozlobit pány učitele. Ale přece jen měl už od školních let svůj sen. Umět tak létat jako ptáci, být jednou pilotem, o tom snil při klukovských výpravách na kopcích a stráních kolem vsi. Nakonec nezůstalo jen při snění, protože Oldova touha být letcem se stala skutečností.

Když se psal rok 1928, byl už členem Západočeského aeroklubu v Plzni a to znamenalo, že k opravdovému létání už měl hodně blízko. V té době byl zrovna v učení ve Škodovce a vypadalo to, že až se vyučí soustružníkem, zůstane jako mnohý z jeho kamarádů Škodovákem napořád. Ale nastalo se. Po vyučení pracoval Oldřich ve Škodovce necelé dva roky. V roce 1932 byl přijat do školy leteckého dorostu v Prostějově a po jejím ukončení už se do Škodovky nevrátil. Rozhodl se stát se vojenským pilotem. Naplňování snu o létání stálo Oldřicha Kestlera ještě hodně práce a úsilí, protože musel projít leteckou praxí. Po ukončení všech potřebných zkoušek a splnění dostatečné letecké praxe začal sloužit v hodnosti četaře u 6. letky Československé armády v Chebu. Již jako voják prošel pilotní školou v Hradci Králové a v Piešťanech. Klukovský sen být pilotem se naplnil. Ale to už se psal rok 1938 a nikdo již nepochyboval, že hitlerovské Německo se chystá na válku.

Po osudném podzimu 1938, kdy republika přišla o značnou část svého území, se situace v celém zbytku státu stávala čím dál víc složitější. Nakonec existence samostatného státu vzala za své v březnu 1939. S koncem republiky končila i její armáda. Neznamenalo to ovšem, že by se každý příslušník armády se situací v okupovaném státě smířil. Mnozí z bývalých příslušníků armády se zapojili do domácího ilegálního odboje, mnozí volili cestu emigrace s tím, že budou dál jako vojáci bojovat proti okupantům. Takovou cestu volil i letec Oldřich Kestler ze Štěnovic. Ještě v létě roku 1939 tajně opustil protektorát a po dobrodružné a nebezpečné cestě se konečně v srpnu 1940 dostal do Velké Británie. Osudové okolnosti ho přivedly na britské ostrovy právě v době, kdy začínala letecká bitva o Anglii.

Oldřich Kestler se stal příslušníkem RAF a jako všichni prošel krátkým zaškolením a vzápětí po několika měsících usedal konečně do kokpitu vojenské stíhačky. Je jistě zbytečné připomínat, že letectvo sehrálo při obraně Velké Británie nejdůležitější roli. Českoslovenští příslušníci RAF byli ti, kteří se v bitvě vyznamenali. Byť byl nyní seržant Kestler zkušeným vojenským pilotem, situacím, které válka letcům přichystala, se nedalo a nikdy nedá naučit. Každý z letců musel spoléhat nejen na své praktické dovednosti, ale zároveň se musel naučit bojové taktice, která je ovšem v konkrétním střetu s nepřítelem vždycky jiná. Bylo samozřejmostí, že letcům nesměla chybět odvaha a všichni pochopitelně věřili i v kousek štěstí. Tak to prožíval i pilot Oldřich Kestler.

Bylo 7. dubna 1941, den, kdy seržanta Kestlera štěstí opustilo. Nešlo ani o přímé střetnutí s nepřítelem v leteckém souboji, ale jednalo se o nácvik bojových situací. Letadlo seržanta Kestlera se při cvičném letu dostalo do střetu s letadlem pilotovaným Kestlerovým kamarádem. Oba zahynuli. S vojenskými poctami byl Oldřich Kestler a jeho kamarád Josef Martinec pohřbeni na vojenském hřbitově v anglickém Market Draytonu.

Letos je tomu právě 80 let, co seržant Kestler zahynul. Do 1. světové války se narodil (*1913) a ta druhá mu vzala život (+1941). Bylo mu pouhých 28 let.

Četaři Kestlerovi se podařilo tajně opustit protektorát a zapojit se v řadách RAF do boje proti fašizmu, ale za jeho čin byla gestapem pronásledována celá Kestlerova rodina. Rodiče Matěj a Marie Kestlerovi a Oldřichovi bratři Josef a Jaroslav byli internováni v táboře ve Svatobořicích na Moravě, kde zůstali až do dubna 1945.

Všichni od Kestlerů se vrátili domů. Jen Oldřich se do Štěnovic z Británie již nevrátil. Jeho jméno přibylo na pomníku věnovanému všem obětem obou světových válek. Skutečné ocenění hrdiny v uniformě RAF přišlo až v roce 1990, kdy byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam. Jeho jméno, jako jména všech štěnovických válečných obětí, už nebude nikdy zapomenuto.

PhDr. Alena Vlčková, kronikářka obce