Cyklisté společně vzpomněli na památku Františka Šraita. Závod se koná již od roku 1993 a patří tak k nejstarším amatérským závodům v České republice. Ročně se ho účastní kolem 2200 závodníků. A už od prvního ročníku předchází tomuto závodu právě kolíkování trasy, nebo chcete-li, Malý Král. Tato přátelská projížďka vždy zahajuje finální fázi příprav závodu, a kromě jiného má ověřit stav tratě.

V půl desáté ráno promluvili organizátoři k nashromážděním cyklistům a vyrazilo se do Spáleného lesa. Právě na tomto místě v minulých letech sportovci naopak les opouštěli. Kvůli změněnému cílovému stanovišti, které se přesouvá zpět na atletický stadion, však museli organizátoři všechny trasy změnit. Stoupání do malé obce Hejno tak bude první výzvou tohoto závodu. Odtud se pokračovalo po hřebenu na Kašpárkovnu a na kopec svatý Bartoloměj.

Několik desítek metrů pod tímto kopcem na sebe cyklisté počkali, aby společně vzpomněli na památku zakladatele závodu, Františka Šraita. Dne 13. dubna roku 2013 připravoval trať na jubilejní dvacátý ročník, když mu náhle začali zdravotní potíže a nešťastně skonal. Tato událost zasáhla celou cyklistickou komunitu. Na jeho památku byl závod přejmenován na memoriál Františka Šraita a přímo na místě incidentu bylo vztyčeno umrlčí prkno od známého klatovského sochaře, Václava Fialy. Zde se cyklisté zastavili na krátkou přestávku a pořadatelé rozdávali koblihy, čaj anebo kávu.

Potom ale nastal čas vyrazit a cyklisté se tak vydali objevit nový kopec na trase. Ten se tyčí nad obcí Javoří a svůj název, Na Vrchu, nedostal pro nic za nic. Na nejvyšší bod si jezdci nastoupají ostré dvě stovky výškových metrů. Jak na kamenitém začátku, tak na navazující louce cyklisté téměř neměnili nejlehčí převod. Troufnu si tvrdit, že tato část bude patřit k těm nejobtížnějším. Naštěstí se odtud již sjíždělo do cyklisty oblíbené restaurace v Bráníčkově, kde na ně čekala odměna ve formě řízků či gulášových polévek. A tady bylo kolíkování také fakticky ukončeno.

Někteří odvážlivci vyrazili objevit část nejdelší a středně dlouhé trasy, jiní zas pokračovali po krátké trase nebo jen vyšlapali nohy po cyklostezce. Všichni se tak v přátelské atmosféře rozdělili a každý pokračoval podle svých sil. Není pochyb, že si pořadatelé dali na výběru cest a stezek velmi záležet, přestože měli na přípravu pouhých osm měsíců. Již 29. ročník závodu slibuje zbrusu novou porci adrenalinových zážitků.

Za příspěvek mockrát děkujeme Josefu Benedovi.