Po roce prožitém ve Vancouveru, kdy jsem cestovala především po západním pobřeží Britské Kolumbie, jsem toužila navštívit i jinou provincii. Velice mě lákala Alberta, kde se nachází proslulé Rocky Mountains, tedy Skalnaté hory nebo také zkráceně Rockies. A protože se jmenuji Horová, nemohla jsem tuto provincii vynechat.

Skalnaté hory jsem navštívila dvakrát. Poprvé se jednalo o dámskou jízdu s kamarádkami a poslední výlet do těchto hor jsme podnikli společně s přítelem Markem. Na cestách jsme v obou případech strávili přibližně dva týdny, ale vím, že bych se tam mohla vracet klidně celý život a stejně bych všechny jejich krásy nestihla objevit.

Z Vancouveru se do Rockies často jezdí autem na tzv. road trip. Auto jsme naložili až po střechu veškerým vybavením na kempování, jídlem a také oblečením. V horách se mění počasí velice rychle, a proto jsme museli být připraveni na všechna roční období.

Road trip jsem si představovala jako z amerického filmu, kdy pojedeme vstříc novým zážitkům, se zapadajícím sluncem v zádech a nebudeme muset nic řešit. Pravdou je, že i taková cesta vyžaduje určitou připravenost a záchytné body na mapě. Rockies se rozléhají v národních parcích, kde je povoleno nocovat pouze v kempech. Rozhodli jsme se navštívit NP Yoho, Banff a Jasper, a proto jsme se museli zamyslet nad tím, ve kterých kempech složíme hlavu a předem si udělat rezervace. Je totiž běžné, že ta nejlepší místa jsou už několik měsíců předem zabraná. Především ta, která se nacházejí v bezprostřední blízkosti nejznámějších jezer, nebo jsou vybavena sprchami, což určitě každý upocený turista po několika dnech plahočení po horách ocení.

Putování po Skalnatých horách v Kanadě.Putování po Skalnatých horách v Kanadě.Zdroj: archiv Markéty Horové

Co jsme bohužel nemohli ovlivnit, bylo počasí, a program jsme tedy operativně přizpůsobovali předpovědi. Některé červnové noci celé propršely a my se budili do šedivých dnů s mokrými spacáky. To byl ideální čas na koupání v horkých pramenech s výhledem na hory v blízkosti Banffu. Když nás naopak ze stanu vytáhly sluneční paprsky, chtěli jsme toho využít a vidět co nejvíce. Proto jsme za jeden den zvládli klidně i tři výlety.

Věděli jsme, že z velké části v horách nebude signál, a proto jsme si do telefonu stáhli mapy, které fungují i v offline režimu. Trasy byly většinou dobře značené, ale jak se říká v Kanadě: „better be safe than sorry“ a u nás v Čechách: „lepší je být připraven, než překvapen“.

Překvapen nechce být ani medvěd, a tak turisté chodí do hor vybaveni rolničkou. Nejdřív jsem nechápala, proč bych na sebe měla upozorňovat a naopak jsem si myslela, že bude dobře, když o mně medvědi nebudou vědět. Opak je však pravdou. Říká se, že stačí mluvit hlasitě nebo mít na batohu připevněnou zmíněnou rolničku. Já ji nepoužívám, protože většinou nezavřu pusu, a tak o mně medvědi dobře ví.

Také je vhodné mít ve své výbavě bear sprej, tedy pepřový sprej na medvědy. Při jeho nákupu jsme v obchodě museli uvést osobní informace. Je to určitý druh zbraně, a proto se vede evidence o majitelích. Sprej má speciální pojistku, kterou před použitím snadno odjistíte. Když jsme se snažili zjistit, jak tuto zbraň přesně použít, pan prodavač v obchodě nám vyprávěl historku, že někdo nedopatřením sprej aktivoval a nákupní centrum se muselo evakuovat a uzavřít po zbytek dne. Tento postarší zkušený lovec se pousmál pod fousy a řekl nám, že v přírodě viděl tolik medvědů, co my dva neuvidíme dohromady za celý život, přesto sprej nikdy nevyužil. Z jeho povídání bylo znát, že pokud na sprej dojde, budeme v pěkné šlamastice. To mi na klidu dvakrát nepřidalo. I kvůli tomu jsme považovali za důležité si osvojit alespoň základní instrukce pro správné použití. Jako například, že ideální vzdálenost od chlupáče pro spuštění spreje je zhruba šest metrů nebo že i v takto stresové situaci je velmi důležité si uvědomit, jakým směrem fouká vítr. Nechtěli jsme totiž podcenit přípravu a dopadnout jako jeden můj kamarád. Ten se chybně domníval, že sprej ho před medvědy ochrání pokud se s ním sám postříká. V Albertě jsou nejčastěji k vidění černí medvědi a grizzly. Medvěd grizzly má za hlavou velký hrb a může být až dvakrát větší. Naopak ti černí mají delší čenich a větší uši. Věděla jsem, že je důležité nepanikařit a neutíkat, pokud v přírodě narazím na medvěda. V pohodlí domova se tato informace jeví celkem logicky. Jak jsem si ale vyzkoušela na vlastní kůži, pokud slyším v lese šramot, klid neklid, beru nohy na ramena. I přesto, že bych při závodu ve sprintu neměla šanci. Tyto šelmy jsou schopné běžet rychlostí okolo 60 km/h a povalit vše, co jim stojí v cestě.

Putování po Skalnatých horách v Kanadě.Putování po Skalnatých horách v Kanadě.Zdroj: archiv Markéty Horové

Na nejpopulárnějších místech v Rockies neutíkáte před medvědy, ale před lidmi. Turisté navštěvují Rockies nejčastěji od června do října a to kvůli tyrkysově modrým jezerům, která jsou jinak po zbytek roku zcela nebo částečně pokrytá ledem. Na známá jezera Louise nebo Moraine je dobré si přivstat, protože na obsazenosti parkoviště je znát každá minuta. Tato jezera dělí od parkoviště jen pár set metrů a na počtu turistů je to výrazně znát. Na břehu jezera Louise navíc stojí luxusní hotel Fairmont, který mi do přírodní scenérie vůbec nezapadá. Na fotkách to často vypadá velmi idylicky a poklidně, ale pravdou je, že na některá fotogenická místa ze sociálních sítí se stojí i fronty. Z cvrkotu u jezera šla hlava kolem, a proto jsme se rozhodli pro výšlap, ze kterého jsme měli jezero Louise jako na dlani a výhled jsme si užívali skoro sami. S každým přibývajícím kilometrem a stoupáním totiž turistů ubývalo.

Dostat se k jezeru Moraine bylo ještě těžší. Jezero se nachází v Údolí deseti vrcholů a velice často se objevuje například na pohlednicích. Parkovacích míst je zde podstatně méně a tak pracovníci NP zavírají silnici k jezeru podle obsazenosti parkoviště. K naší smůle nám silnici zavřeli před nosem hned dvakrát. Na náladě nám nepřidal ani fakt, že velké autobusy plné turistů byly pouštěny automaticky.

Jezera byla krásná, ale davy lidí a zmatky na silnicích nás donutily opustit tuto oblast a vydat se dál na sever, směrem k městečku Jasper. Dálnice, která spojuje Banff s Jasperem se jmenuje Icefields Parkways a je dlouhá 230 km. Právě tento úsek je považován za jeden z nejhezčích v celé Severní Americe, a proto není divu, že jsem chtěla každých pět set metrů stavět a znovu fotografovat krásnou přírodu. Také je zde nespočet turistických tras, které nabízejí nejen různou obtížnost, ale také nezapomenutelné výhledy. Ať je to nenáročná cesta k jezeru Peyto či krátká túra na Parker Ridge, který vede po hřebeni hory, a odměnou za námahu je výhled na ledovec Saskatchewan.

Pokračovali jsme po dálnici dál na sever a já se pořád nemohla rozhodnout, zda se mám dívat raději doprava nebo doleva, protože majestátní hory se tyčily po obou stranách. Často jsme stavěli, protože přímo u silnice bylo několik krásných vodopádů, vyhlídek nebo divoká zvěř. V okolí Jasperu jsme viděli několik medvědů a já jsem byla velice ráda, že to bylo z bezpečí auta. Když poprvé vozidla začala nečekaně stavět u krajnice, nevěděli jsme co se děje. Když se tato situace opakovala po několikáté, bylo nám jasné, že ve strouze bude pravděpodobně medvěd nebo třeba elk. Elk je obdoba našeho jelena, jen o dost větší. Dospělý samec může vážit i přes tři sta kilogramů. Několik otřelých elků se chodilo pást i do našeho kempu.

Putování po Skalnatých horách v Kanadě.Putování po Skalnatých horách v Kanadě.Zdroj: archiv Markéty Horové

Přímo z Jasperu je krásně vidět na jednu z největších a nejpopulárnějších hor Mt. Edith Cavell, a proto tam vedly i naše kroky. Na první pohled mě zaujal ledovec Angel, jehož jméno bylo odvozeno od tvaru anděla, kterého dříve připomínal. V okolí hory je několik tras, které jsme si mohli podle náročnosti vybrat.

Způsob cesty jsme si mohli zvolit i na dalším výletě na horu Whistlers, která se tyčí nad městem Jasper. Mohli jsme jít buď po svých nebo se nechat vyvézt lanovkou jako většina turistů. My jsme horu chtěli zdolat, a tak jsme šli nahoru pěšky. Podle unavených výrazů ve tváři turistů šlo lehce znát, kdo si vybral jakou cestu. Přesto, že naše dovolená byla letní, nahoře jsme se oblékali do péřových bund a sníh nám sahal až po kotníky. Dolů jsme jeli naopak lanovkou, abychom pošetřili naše kolena na další výlety.

Některé noci se teplota v horách pohybovala kolem nuly, a proto jsem s nadšením uvítala možnost přenocovat v autě. Z chladného a vlhkého počasí jsem nebyla nadšená, ale právě to byl důvod, proč tento rok nevznikalo tolik lesní požárů. Rok 2020 byl v tomto ohledu jedním z nejmírnějších. Bylo zničeno 14,5 tisíc hektarů lesů, což je ve srovnání s pětiletým průměrem příznivé číslo. V parcích jsou informační tabule, které ukazují jak vysoké riziko požáru právě hrozí. Při tropických dnech často platí zákaz rozdělávání ohňů a za nedodržení jsou rozdávány pokuty.

Cestování po Rockies bylo nádherné a umožnilo mi opět na chvilku vystoupit z mé komfortní zóny. Naše cesta trvala pouhé dva týdny, ale i tak krátká doba mi stačila na to, abych si uvědomila, kolik věcí považuji v běžném životě za samozřejmost. Po pár dnech, kdy jsme jedli převážně konzervy z ešusu, jsem se moc těšila do kuchyně, až si uvařím jídlo, na které budu mít zrovna chuť. Také jsem víc ocenila, že stačí pouze otočit kohoutkem a teče teplá voda nebo to, že každý večer ulehám do pohodlné postele a nemusím se bát, že se vzbudím zimou. Do této oblasti se ráda vypravím znovu, protože na mě pořád čeká nespočet krásných míst.

Markéta Horová