Paličkování je způsob spojování většího počtu nití vzájemným překřížením a stáčením. Tato technika se vyvinula v 16. století, kdy sejí začalo vyrábět v Itálii, v Nizozemí a ve Španělsku. Jednotlivé druhy a varianty dostávaly nejčastěji jméno podle místa nebo regionu, ve kterém se začaly vyrábět, a označení jim zůstalo, i když se výroba přesunula jinam. Většinou se zpracovává bavlněná příze v jemnosti cca 20-50 tex (jednotka užívaná v textilním průmyslu pro jemnost příze), zčásti i barvená, v menší míře se používají také lněné nebo hedvábné příze.

Příze je navinuta na paličky různých tvarů a velikostí, jednotlivé nitě jsou zachyceny špendlíky zapíchnutými v polštáři (herduli). Na herduli je upevněn také podvinek, tj. papír s nákresem předlohy, podle které se zhotovuje vazba krajky. Nezbytná pracovní pomůcka jsou háčky různých jemností, kterými se ovládají („házejí“) nitě při vlastním paličkování. Cílem je vyhotovit ozdobnou krajku, což podle vedoucí členky spolku Lídy Melkové může trvat i několik dní. 

Za příspěvek děkujeme Kristýně Čechové.