Není člověka, který by snad pochyboval o tom, že „vynález elektriky“ byl mimořádným a už navěky ovlivnil člověka ve všech jeho činnostech a bezesporu přispěl ke zkvalitnění naší existence.
Poprvé se začalo uvažovat o zavedení elektřiny do vsi již v roce 1908. Tehdy byl majitelem štěnovického velkostatku velmi oblíbený a podnikatelsky úspěšný Šebestián Klička. Věděl, že zavedení elektřiny by se jistě odrazilo na prosperitě velkostatku. Proto se rozhodl, že podnikne kroky, aby „elektrika“ doputovala i do Štěnovic. Dopisem požádal obecní zastupitelstvo, aby mu byly prodány některé obecní pozemky, protože po nich by mohl vést trasu „elektrické dráhy“. Jen pro vysvětlení, nejednalo se o žádnou železnici a už vůbec ne tramvaj. Na samém počátku 20. století bylo elektrické vedení nazýváno „dráhou“. V zápisu obecního zastupitelstva ze dne 15. března 1908 je zapsáno:
„Pan Šebestián Klička, majitel zdejšího velkostatku, co člen konsorcia pro zbudování dráhy Plzeňsko – Štěnovické, žádá ze dne 9. března t. r. za odprodej neplodného obecního pozemku – pastviny ve výměře 86 arů za cenu přiměřenou k účelu stavby zmíněné dráhy.“
Zastupitelé obce žádosti pana Kličky vyhověli vědomi si užitku pro celou obec. Trvalo ovšem ještě více než deset let, než konečně elektřina do vsi dorazila. Ovlivnily to dvě neblahé skutečnosti. Šebestián Klička v roce 1910 zemřel, velkostatek byl v roce 1912 prodán a vzápětí v roce 1914 vypukla válka. Na „elektrickou dráhu“ se ale nezapomnělo.
Bylo sotva pár měsíců po válce a již se začalo opět uvažovat o zavedení elektřiny do Štěnovic. Důležitým podnětem byla zvýšená těžba žuly ve štěnovických lomech. Štěnovická Skupina kamenodělníků poslala prvnímu poválečnému starostovi MUDr. Františku Novému dopis, ve kterém myšlenku zavedení elektřiny do vsi podporuje.
„Ctěný pane starosto!
Na schůzi kamenodělníků konané 1. ledna 1919 v hostinci občana Václava Švábka bylo jednáno též o zavedení elektrického osvětlení pro obec štěnovickou a tu členové obce tlumočili přání, by bylo představenstvo zdejší obce požádáno o svolání obecního výboru a na pořad jednání aby přišla otázka o zavedení elektriky do vsi.
Za Skupinu kamenodělníků ve Štěnovicích Tomáš Rádl, t. č. předseda“
I schůzovalo se, zjišťovaly se informace, jednalo se s plzeňskou firmou Bartovský ohledně zavedení elektřiny do vsi. Dne 13. září 1919 se sešla velká veřejná schůze „zájemníků“ (tedy zájemců) o zavedení elektřiny. Celkem jich bylo 122 a všichni podepsali přihlášku, ve které se zavazovali k tomu, že si přípojku elektrického proudu do domu zaplatí sami. Zavedení proudu bylo s konečnou platností zadáno firmě Bartovský a elektřinu do sítě měl dodávat plzeňský elektrárenský svaz. Obec na své náklady měla zřídit připojení k elektrické síti z Litic. Také nechala v únoru 1920 vypracovat stavební plány na stavbu transformační stanice. (Stojí dodnes při silnici proti Lidovému domu.) Každý, kdo podepsal závaznou přihlášku, musel zaplatit 2100,- Kč za počitadlo proudu a pět žárovek. Na poválečné poměry to byla cena jistě dost vysoká. Ale ani pro obec nebylo zavedení elektřiny do vsi lacinou záležitostí. Štěnovice si musely vypůjčit u Raiffeisenovy záložny celkem 240 000,- Kč na 5% úrok, ale také s podmínkou, že se Štěnovice stanou členy záložny. Peníze získala obec vzápětí k 1. lednu 1921 a práce, které již probíhaly po celý rok 1920, mohly být dokončeny během ledna a února 1921.
A nastal slavný den! Poprvé se před sto lety ve Štěnovicích dne 26. února 1921 rozsvítila první žárovka.
V březnu 1922 rozhodla obec, že do transformační stanice zakoupí menší transformátor, protože ten původní, větší, neodpovídal spotřebě elektrického proudu. A tak měli Štěnovičtí v „budce“, jak transformační stanici říkali, hned transformátory dva. Ale ten původní, velký transformátor, dlouho nezahálel. Během 20. let se přihlašovali další odběratelé proudu a spotřeba vzrůstala. Elektrický proud byl samozřejmě využíván i při těžbě kamene v lomech. Nejdříve se připojil lom Hejret, hned následoval i lom Kokoška. Tím se ovšem spotřeba proudu opět navýšila a muselo se uvažovat o stavbě další transformační stanice, zvláště když se chtěl připojit i lom Šíp. Proto byla druhá transformační stanice postavena v roce 1941 v prostoru mezi lomy Kokoška a Šíp.
Celková výše investic na zavedení elektřiny do Štěnovic nakonec dosáhla 700 000,- Kč. Obec se sice velmi zadlužila, ale byla si vědoma toho, že se již bez elektřiny neobejde a že investice se zcela určitě vrátí v užitku, který elektřina obci přinese. Plzeňský elektrárenský svaz, který dodával elektřinu, účtoval obci poplatek za 1 kWh 2 koruny a 40 haléřů. Obec potom proud prodávala občanům v ceně 5 korun za 1 kWh. Elektrické vedení z Litic do Štěnovic patřilo obci, ale ta je v roce 1925 prodala za 20 000,- Kč elektrárenskému svazu. Obecní zastupitelstvo odhlasovalo v listopadu 1922, že se Štěnovice stanou členem Obranného elektrikářského svazu spotřebitelů elektrického proudu. Členství bylo takto zdůvodněno:
„Poněvadž Elektrářský svaz v Plzni v mnohých věcech proti spotřebitelům bezohledně si počíná.“
Nezbývá než poděkovat všem, kteří se před sto lety zasloužili o to, že se ve Štěnovicích dne
26. února 1921 rozsvítilo. Díky tehdejším osvíceným představitelům naší obce, kteří měli odvahu v obtížné době poválečné působit osvětou na mysl Štěnovičáků. Jen tak bylo a je možno uskutečnit naše sny.
PhDr. Alena Vlčková
kronikářka obce
