Tradice masopustů byla obnovena v roce 2006 zastupitelkou Václavou Klepsovou a přetrvává do dnešní doby. Masopustní průvody v Dolní Lukavici a okolních obcích chodily již dříve. Nejznámější a nejoblíbenější byly masopustní průvody v obci Lišice. Zde mají dlouhou tradici.

Na masopusty vzpomíná rodačka Naďa Herejková: "V lišických masopustních průvodech v šedesátých letech minulého století chodily zejména masky zvířat, třeba medvěda, krávy, kobyly, velblouda, žirafy. Postavy měly obrovské legrační papírové hlavy, představující třeba Spejbla, matrónu, holčičku, hasiče, nebo Hitlera. V maskách tehdy chodili jen muži. Tyto masky byly dlouho uchovávány po půdách, vždy před masopustem se oprašovaly, malovaly a opravovaly.

Vzpomínka na lišický masopust.Vzpomínka na lišický masopust.Zdroj: Eva Horová

Až od osmdesátých let, v době kdy se do masek oblékaly ženy (členky svazu žen), se vymýšlela různá aktuální témata, která momentálně běžela v televizi, a ta se předváděla na návsi. Třeba aerobikové cvičení, hrající pojízdná bedna nebo doktor Cvach a primář Sova na nosítkách odnášeli a ošetřovali většinou babičky, které nepokazily žádnou legraci. Další rok byla zabíjačka se řezníkem a skutečně „tekla krev“ ve formě červeného vína, když se v maskách objevila prasata i malá selátka nebo xaverovské slepice i s kotcem vajec, případně sud plzeňského piva a božkovský rum s hostinským, který vážně šenkoval a nabízel rundy. To se neobešlo bez rámusu, smíchu všech, kteří se tlačili kolem. Jindy předváděly děti Jů a Hele či sněhurku se sedmi trpaslíky. Koček, pejsků, vojáků a lokajů a jiných masek se vždy sešlo hodně. Každoročně už ve 13 hodin byla náves přeplněná přihlížejícími diváky, aby dobře viděli, a o nic nepřišli. Rodáci, příbuzní, i lidé z okolních obcí se sjeli a netrpělivě čekali, až masky vyjdou ze dvora od Hajžmanů čp. 30 nebo hostince u Tolarů.

Pak nastal pravý rozruch! Maškary se rozběhly, postrašily a prohnaly kolem „bazény“ nejprve děti, pak roztančily babči, děvčata a mladé maminky od kočárků, přiťukly si s každým dědou a kdekomu vyvedly nějakou lumpárnu. Nikdo se nezlobil, bylo plno smíchu. Když se všechny masky předvedly, skončilo „hrané představení“ na návsi, průvod prošel celou ves. Zprvu se chodilo i ke kravínu, pokračovalo se ke každé chalupě, kde se zahrálo a s domácími zatancovalo. Každý masky a muzikanty pohostil za tu čest, že u nich průvod zastavil. Vždyť to byla slavná lišická masopustní neděle, na kterou se každý těšil!

Vzpomínka na lišický masopust.Vzpomínka na lišický masopust.Zdroj: Eva Horová

Stejně slavné byly lišické pondělní maškarní bály. Masek se vždy sešlo tolik, že se v sále hostince U Tolarů skoro nedalo tancovat. Zde v maskách kralovaly ženy, domácí i ze širokého okolí! Pánové zajišťovali většinou jen dovoz a po dobu čekání i tanečníky, neboť masky měly právo vyzvat k tanci kohokoliv. V době pauzy mezi písničkami se maškary procházely na sále, a těm sedícím dělaly lumpárny – upily brčkem ze sklenice pivo nebo jiný alkohol, pozlobily babky na lavici nebo muzikanty. To vše bývalo do půlnoci! Pak masky musely odhalit obličej! Po půlnoci se pohřbíval Bakchus. Muzikanti zahráli Jděte báby jděte domů, tancoval se s koštětem „kominík“ nebo „pátá kurie“ a zábava trvala většinou až do rána. Na to vše se moc krásně vzpomíná."

Pojďme nahlédnout do dobových fotografií, jaké maškary byly v lišických ulicích v minulosti k vidění.

Eva Horová