První zde hlínu začal dobývat Mikuláš Hodan z Horní Lukavice čp. 39. Vyráběl hliněné dýmky, dělal z hlíny kostky, které sušil, prodával a sám rozvážel do Prahy a jiných českých měst. V roce 1902 si hrnčířskou dílnu zřídil Josef Kurz (*1865) v čp. 86. Ten po nějaké době dílnu pronajal Jakubu Hallerovi. Haller však neprosperoval, za půl roku přivedl firmu do konkursu a odešel z Horní Lukavice. Dílnu po něm převzal František Marek, který si v roce 1905 vystavěl novou hrnčířskou dílnu s obytným stavením čp. 89.

Hlavním sortimentem bylo keramické nádobí- hrnce „plotňáky“, máselníky, kadečky, slánky pekáče atd. Dekor byl bílý s modrou a hnědou barvou a černou. Obyčejné nádobí bylo hnědé. Po druhé světové válce pan Marek onemocněl. Jelikož se objevilo smaltované nádobí, které mělo mnoho výhod, obchody už nešly. Někdy kolem roku 1946 Markovi uvolnili domek čp. 89 a přestěhovali se do domu čp. 99. Na podzim roku 1947 hrnčířskou provozovnu s třemi zaměstnanci od Františka Marka odkoupil Karel Štěpánek z Kasejovic. V dubnu 1951 byla provozovna zapojena do družstva Keramo Praha, po roce, v červnu při delimitaci družstev, byla převedena pod družstvo Keramo Kožlany.

Výrobu hrnčířského zboží a sudů převedlo družstvo do Kožlan a byla zřízena jen výroba květináčů. K 1. lednu 1991 se družstvo vyčlenilo z Kerama Kožlany a přijalo název Zahradní Keramika Horní Lukavice.

Přikládám svůj verš: 

Hrnčířství v Horní Lukavici 
 
Minulost je v hlíně psaná,
tajemnou zář nese,
historii zdejší vísky
slávu, čest, přinese.
 
Vítr dávno odvál časy,
kdy těžili jí na poli,
hořečnatá práce tvrdá
na dlaně kreslí mozoly.
 
Vozík rychle naplněný
tam a zpět se vrací,
než červánky objeví se,
slunce vykrvácí.
 
Na hrnčířském kruhu,
hlína tvary mění,
nekonečná fantazie
pluje v říši snění.
 
Pec výrobky střeží,
teplota výš pluje,
z keramiky malované
každý se zaraduje.

Eva Horová