V první svitě Hamlet op.32 z mladšího období, ke kontroverznímu avantgardnímu představení, napsal skladatel hudbu, postavenou na ironii a parodii. A tento způsob komponování je také součástí jeho skladatelského profilu jako odpověď na složitost doby, ve které žil.

V liberálnějším období sovětských kulturních poměrů, kdy ždanovovská kulturní ideologie ztrácela na významu, vznikl Šostakovičův Koncert F dur pro klavír a orchestr op.102. V něm se skladatel s odlehčením vyhýbá vlastní hudební sžíravé reakci na sovětskou realitu, a vytváří dílo plné pohody jako kontrast k tomu, čím celým svým tvůrčím životem musel procházet. Klavírního partu se ujal Daniel Gerzenberg – umělec rusko-židovského původu středního věku, který trvale žije v Berlíně. Zaujal bravurní technikou, souzněním s orchestrem, které vyplývá i z činnosti doprovázečské, a schopnost improvizace, což prokázal v přídavku. Mezi klavíristy pozoruhodná osobnost s širokým rejstříkem schopností. Po přestávce zaznělo ve světové premiéře Plzeňské, Capriccio Tomáše Ille (1971). Skladatel toto dílo věnoval Plzeňské filharmonii k stému výročí. Tomáš Ille má k filharmonii blízko. Jako skladatel a v aranžmá se kreativně podílí na projektech, které Plzeňská filharmonie připravuje dětem a začínajícím talentům.

Závěr večera, pod taktovkou Ronalda Zollmana, patřil P. I. Čajkovskému. Jeho balet Louskáček je obsahově spjatý s vánočním časem. Zazněla suita, op.71. Nutno konstatovat, že přes precizní přípravu i provedení známých melodií, chybělo výrazově něco navíc, což je plně v rukou dirigenta, orchestr však tradičně ve všech složkách nezapřel své profesionální schopnosti.

Jana Benešová