“Některé svědky, kterých se zúčastněné strany domáhají, se nedaří předvolat. U řady z nich není znám jejich pobyt,“ podotkla předsedkyně senátu Iveta Zítková.

Ve středu tak vyslechl senát Krajského soudu v Plzni jen výpověď svědka Jana Kučery. Ten pro Wesdonka za úplatu několik let překládal.

„Rozhovory mezi Ducháčkem a Wesdonkem jsem nikdy netlumočil. Nebyl jsem přítomen ani při jejich obchodních jednáních. Věděl jsem, že pan Wesdonk nakupuje a prodává starožitnosti. O tom, že by si bral v České republice úvěr, ale nic nevím,“ uvedl Kučera. Dodal, že v současné době již Wesdonk starožitnosti nenakupuje, spíše je prodává. Cizinec prý podle Kučerových slov dokonce strádá.

Kola případu se roztočila už v prosinci roku 2005. Ducháček byl tehdy ředitelem toužimské pobočky ČSOB. V té době se s Wesdonkem dohodli na půjčce pěti milionů korun. „Wesdonk bance předložil padělané doklady o své firmě. Půjčku schvalovala Ducháčkova manželka a banka peníze vyplatila,“ vysvětlila předsedkyně senátu Zítková.

Dvojici mužů však pět milionů zřejmě nestačilo, a tak se Wesdonk vydal do banky v Toužimi podruhé. To bylo na jaře roku 2006. Tentokrát si požádal o 30 milionů, které mu banka rovněž poskytla.

Vnitřní kontrola banky podvod odhalila. Vyšlo najevo, že některé dokumenty pro Wesdonka vyráběl Ducháček na svém pracovním počítači. Soud se tak nyní zabývá tím, jakou má který z obžalovaných na podvodu vinu. Musí odpovědět také na otázku, kam se desítky milionů poděly.