Autobus otevřel dveře, žena nastoupila na schůdky a pak se to stalo. První rána. Otočila se a dvě Romky na ní cosi nesrozumitelně křičely. A mlátily ji dál. Nerozuměla jim, nechápala, proč dostává zas a znovu za vyučenou. Je totiž neslyšící. Nakonec ji z autobusu ženy vyhodily.

„Bylo to hrozné. Když jsem ji uviděla, měla napuchlé oko, téměř nic neviděla, má otřes mozku. Hned jsme ji poslali k lékaři a oznámili případ policii,“ líčí otřesný zážitek sociální pracovnice z Plzeňské unie neslyšících, která viděla zraněnou ženu první. Svoje jméno nechce zveřejnit.

Dvě útočnice, jedna mladá kolem 20 let a druhá asi padesátnice, si opravdu nebraly servítky. „Ptala se jich, co se stalo, musely vidět, že je sluchově postižená. Ta agrese byla pro naši klientku hrozná. Ne tak fyzicky, ale především psychicky,“ kroutí hlavou sociální pracovnice.

Nejen hlušší, ale i slepí asi byli všichni, kdo v autobusu zrovna stáli a byli svědky brutálního útoku. Nikdo se dospělé ženy totiž nezastal. „To je snad ještě horší, ta naprostá zbabělost, apatie ostatních,“ přitakává sociální pracovnice.

Vyšetřování případu je teprve na začátku. „Útok šetříme, je kvalifikován jako fyzické napadení, určitě budeme vyslýchat další osoby,“ vysvětluje aktuální stav policejní mluvčí Martina Hábrová. Násilnice odhaleny nejsou, podle napadené ženy občas jely stejnou trasu autobusem na Vinice.

„Dozvuky útoku budou po nějakou dobu určitě přetrvávat. Záleží hodně na psychické odolnosti, doba vypořádávání se s podobným zážitkem je velmi individuální. Lidé s postižením, kteří jsou zvyklí se s útrapami vyrovnávat, se ale mnohdy s takovou situací vyrovnají lépe. Ale znovu opakuji, je to velmi individuální,“ připomíná psycholog Karel Bröckl.