Na zadní sedačky bílé fabie s majáky na střeše a zeleným pruhem usedám společně s fotografem. Do plzeňských ulic vyjíždíme v policejním autě krátce před devátou hodinou večerní. Projíždíme pomalu ulice na Borech a pozorujeme dění v setmělých ulicích. Přibrzďujeme v temných zákoutích a slepých neosvětlených ulicích, kde podle policistů často stávají kradená auta. Zatím je ale všude klid a tak sjíždíme Klatovskou třídou do centra města.

Ani ve vysílačce není slyšet, že by se někde dělo něco zajímavého, a tak odbočujeme směrem na Slovany. Lidé postávají na tramvajových zastávkách a spíše teprve vyráží za zábavou.

O pár minut později asi deset minut po deváté projíždíme přes Mikulášské náměstí směrem k Hlavnímu nádraží. Před viaduktem ale zastavujeme. U chodníku stojí zaparkovaný nepřehlédnutelný žlutý sporťák. „Žena, která se tímhle autem jezdí, je v pátrání,“ říká velitel směny a otáčí auto. Teprve, když přijíždíme blíž, vidíme policistu, který již u sportovního vozítka stojí. Žena, kterou strážci zákona hledají, za pár okamžiků přichází a policisté si žádají její nacionále. „V těchto případech mohou být v pátrání například lidé, které je třeba vyslechnout jako svědky. Pokud je na ně vydán přímo příkaz k zatčení, mohou je policisté přímo odvézt do cely,“ vysvětluje situaci policejní mluvčí. Právě v těchto případech je podle ní velmi důležité, aby si policisté pamatovali tváře lidí nebo poznávací značky vozidel, které je třeba najít, a aby dokázali tyto osoby či auta i na temné ulici rozeznat.

Na místě se ale zdržujeme jen pár minut a odjíždíme zpět na Koterovskou třídu. Ve vysílačce mezitím slyšíme, že jiná hlídka řeší problém na Středním odborném učilišti poštovním. Bezpečnostní zařízení signalizuje, že je v tamní počítačové učebně nějaký pohyb. Mohlo by se jednat i o zloděje. Poplach ale způsobil student, kterého pravděpodobně v budově zamkl vrátný. „Chlapec se potřeboval dostat ven a vylezl oknem. V batohu má jen učebnice a sešity. Z učebny se nic neztratilo, takže je všechno v pořádku,“ hlásí policista ve vysílačce. To už ale přijíždíme k budově Západočeské univerzity na Borech. Zastavujeme na parkovišti, abychom zkontrolovali opuštěné stříbrné Daewoo. Policista svítí dovnitř, bere za kliku, auto je zamčené. Protože ale nemá značky, není možné zjistit jeho majitele.

Před 22. hodinou již vyjíždíme z parkoviště, když se ve vysílačce ozývá zpráva, že na Roudné v Bělohorské ulici pravděpodobně trojice mužů napadla nějakého člověka. „Na místo už jede i záchranka,“ ozývá se z vysílačky a my vyrážíme stejným směrem. Pár minut po desáté už vjíždíme do ulice osvětlené modrými majáky žluté sanitky. Lidé z okolních domů odhrnují závěsy a dívají se z oken. „Kolik jich bylo? Pamatujete si kam běželi nebo jak vypadali?“ ptá se policista muže, který si rukama chrání poraněnou tvář. Ten ale jen vrtí hlavou a v doprovodu záchranáře nastupuje do sanitky. S mohutným bouchnutím se za ním zavírají posuvné dveře a lékař ošetřuje pacienta přímo na místě. Případ ihned přebírají policisté z obvodního oddělení na Lochotíně.

Chvíli před půl jedenáctou odjíždíme opět směrem do centra města a odtud pak na Domažlickou třídu. Opět projíždíme trasu téměř krokem a sledujeme dění na chodnících a zastávkách. Otáčíme se nedaleko čerpací stanice ONO a při zpáteční cestě padá policistovi do oka dívka postávající na zastávce trolejbusu. Zastavujeme tedy přímo u ní. „Dobrý večer. Mohla byste mi prosím předložit občanský průkaz?“ táže se muž v uniformě. „Ho nemám u sebe. A nevím, proč mě zase chtějí, včera jsem byla na Kaznějovské,“ odpovídá přidrzle hubená dívka a tak voláme hlídku, která ji odveze na policejní služebnu. „Tahle prostitutka je v pátrání. Nevím, co provedla tentokrát, ale pro policisty je to známá tvář .V minulosti kradla se společníkem zboží v Kauflandu. Zboží bylo tehdy asi za sedm tisíc korun,“ popisuje minulost dívky policejní mluvčí. To už ale proti nám zastavují kolegové a dívka mizí v útrobách policejního vozu.

Také my odjíždíme.Blíží se 11. hodina. Tentokrát kontrolujeme ulice blízko divadla J.K. Tyla, projíždíme kolem náměstí Republiky i prašným parkovištěm v Pallově ulici, které je mezi strážci zákona vyhlášené jako místo, kde pachatelé často vykrádají zaparkovaná auta. Tentokrát se ale zdá, že je tu všechno v pořádku a i v ulicích je klid.

Pět minut před 11.je ale pohoda ta tam. „Všem hlídkám! Všem hlídkám!“ ozývá se z vysílačky a hlas pokračuje: „Na Rokycanské třídě nad křižovatkou u Jána někdo rozbíjí zastávku!“ Prudce sešlápnutý pedál plynu mě zamačkává do sedadla, policista zapíná majáky a houkačku. Na místo se snažíme dojet co nejrychleji. Naštěstí noční ulice jsou téměř prázdné. Před příjezdem k zastávce ale houkačku vypínáme, abychom vandaly nevyplašili. Není to ale nic platné. Přijíždíme jako druzí. Jedno policejní auto už stojí u zastávky, na níž se výtržníci podepsali. Stihli však utéct včas.

Do půlnoci zbývá ještě asi 45 minut. Vyjíždíme po Rokycanské třídě směrem na Prahu. Odbočujeme u obchodního centra Plzeň, pomalu míjíme parkoviště před Teskem i konečnou autobusů . Nikdo tu nepáchá žádné výtržnosti, takže jedeme zkontrolovat ulice Božkova a vracíme se do města přes Slovany. Není tu ale nikdo, kdo by měl před policejním vozem prchat. S blížící se půlnocí projíždíme ještě naposledy městem až na Bory, kde nedaleko stavebního učiliště objevujeme v temném zákoutí opuštěné tmavozelené auto. Podle poznávací značky ale zjišťujeme, že jej nikdo nepostrádá. Pro tenhle večer tedy moje exkurze do policejních řad končí. Do sobotního rána už se v plzeňských ulicích žádné drama neodehrálo. Dva opilci skončili na záchytce a dva Plzeňané nahlásili, že jim někdo vykradl auto. Takováto služba se dá podle strážců zákona považovat za poklidnou. Přitom pátky a soboty bývají pro policisty z pohotovostního a pořádkového odboru nejpernější. V minulosti se chodilo hodně lidí bavit i každou středu.To už ale v současné době neplatí.