Investoři předtím bydleli 25 let v domku ve svahu v klidné části Prahy, kde měli naprosté soukromí, k uliční brance chodily srnky a na travnaté garáži přistávali bažanti. Přitom to bylo 1 200 metrů od zastávky tramvaje.

„Jenže z garáže do přízemí vedlo 27 schodů, ložnice nahoře, šatna prádelna dole a všude samé schody,“ začíná majitel vysvětlovat důvody, proč vůbec uvažovali o změně. „Já jsem si v mládí poškodil při sportu klouby a říkal jsem si, co tu budu dělat za pět deset let? Trápit se.“

K městečku, kam nakonec přesídlili, měl majitel vztah, od 16 let sem jezdil na chatu a žije tu část jeho rodiny. Když se objevila parcela ke koupi, navíc poblíž jezera, rozhodli se s manželkou pražské bydlení prodat a postavit si dům na rovině.

Ryze bezbariérový

Oslovili dva architektonické ateliéry, a nakonec se rozhodli pro AKA – Atelier Kunc architects.

„Klient si nás našel, protože navrhujeme a stavíme vzdušné prosklené bungalovy, o kterých přemýšlíme jako o bydlení venku, v zahradě. A on měl opravdu nádhernou zahradu. Nabízelo se zachránit co nejvíce stromů a postavit dům tak, aby bylo možné na zahradu vidět a vejít z každého místa interiéru, aby se smazal rozdíl mezi tím, co je uvnitř a venku. A to se maximálně podařilo. Je to jeden plynoucí prostor,“ popisuje hlavní architekt Michal Kunc.

Pohled na stylové posezení na terase obklopené středomořskými rostlinami
Stromy na terase: základem úspěchu je správná odrůda a vhodné stanoviště

Majitelé si přáli přízemní, uživatelsky pohodlný, ryze bezbariérový dům na rovině s velikým obytným prostorem a jako převažující materiály sklo, beton, kámen a dřevo. „Při diskusích o podobě stavby vlastně nešlo primárně o architekturu,“ říká architekt.

„Ladili jsme, jak bude dům fungovat, jakou bude mít atmosféru, příběh, jak se v něm bude žít, ne jak bude vypadat. A shodli jsme se poměrně rychle. Klienti totiž dobře věděli, co chtějí, a my jsme jim to uměli nabídnout.“

Po rozvržení výhledů z jednotlivých místností vznikl optický kříž, na kterém je dispozice založená, domem totiž procházejí dvě hlavní linie. Kamenná zeď odděluje veřejnou část, technické prostory a sekci pro návštěvy (v budoucnosti případně pro pečovatelku), která má vlastní vchod, od soukromé části obývacího prostoru a privátní zóny pouze pro majitele domu.

Tu tvoří jakýsi hotelový apartmán – je v ní hlavní koupelna, ložnice, šatna a sauna s výstupem na zahradu. Dispozice je základ skvělého bydlení, a tady je velmi chytře poskládaná tak, aby oddělovala část domu otočenou k ulici od části soukromé, otočené do zahrady.

Velké kusy pískovce na fasádách pocházejí z blízkého lomu. „Celá oblast u jezera jsou pískovny, proto jsme chtěli písek propsat i do interiéru, ale materiálově to nefungovalo tak, jak jsme chtěli,“ vysvětluje Michal Kunc. Uvnitř je proto nakonec vračanský vápenec z Bulharska, který bývá často k vidění v Chorvatsku.

V duchu architektonického záměru propojit interiér s exteriérem a vytvořit jeden plynoucí prostor prochází kamenná zeď zevnitř ven stejně jako rastrová dřevěná stěna. Velkoformátová okna a plochá střecha s přesahy chránícími proti slunci pomáhají k pocitu neexistence hranice mezi interiérem a exteriérem. K tomu se připojují střešní světlíky prosvětlující interiér a vytvářející hru z pohyblivých stínů stromů.

Do posledního detailu

Vybavení interiéru majitelé pořizovali na základě prováděcího projektu, který dodal architektonický ateliér. „Klienti od nás vždy dostanou kompletní návrh až do poslední vidličky na stole, takže vědí, co si mají kde koupit,“ popisuje spoluautor projektu Petr Tesař.

Nejenom k venkovským a rekreačním stavením se dobře hodí plot z dřevěných latí a prken.
Plot by měl plnit roli estetickou i ochrannou. Vhodným materiálem lze ušetřit

Majitelé si z bývalého domu přivezli pouze dvě béžová televizní křesla, o nichž architekti s úsměvem říkají, že se jim nezdála, ale měla alespoň správnou barvu. Od projektu se pak dále odchýlili jen v několika detailech – k jídelnímu stolu nechtěli klasické židle Vitra, které se jim zdály málo pohodlné, a místo textilní pohovky si koupili koženou.

„Nám se také líbí textilie, ale máme deset vnoučat – když na látku vylijí kečup, už se z ní nikdy nedostane,“ vysvětluje majitelka, proč se přiklonili k praktickému hledisku.

Velký jídelní stůl měl být zase z teaku, ale takový kus by se musel dovézt z Asie, takže ho nakonec vyrobilo truhlářství Donate ze sto let starých dubových pražců. Mohlo by se zdát, že pro dva obyvatele domu je předimenzovaný, ale počítalo se s rodinnými akcemi. „O Vánocích u nás bývá 22 lidí, takže je vlastně ještě malý,“ směje se majitelka. Z toho důvodu také světla stůl přesahují, aby se za něj dal postavit další.

Jinak vše v domě přesně sleduje původní architektonický návrh. „Změny se staly předmětem přátelského pošťuchování mezi mnou a klienty, ale ve finále musím říct, že s tím nemám problém, interiér vypadá podle našich představ,“ usmívá se Michal Kunc.

Štěstí na profesionály

Přestože realizačně byl dům poměrně složitý, manželé patří k malému procentu investorů, kteří při stavbě nezažili žádné komplikace různého druhu – možná i díky tomu, že majitel má technické vzdělání, takže se v procesu dobře orientoval. Dodává však, že zároveň měli štěstí na spolehlivé profesionály.

„Projekt byl dobře zpracovaný, k tomu se přidal skvělý stavební dozor – naše snacha, která se tím živí a bydlí 300 metrů odsud. Já jsem se rozbil na kole a strávil jsem půl roku po nemocnicích, takže jsem tu v hlavní fázi stavby nebyl, ale ona společně s manželkou všechno pohlídala. Nicméně bezvadná byla i stavební firma a šikovný stavbyvedoucí, díky tomu šlo všechno poměrně hladce.“

Rostliny, keříky či stromky mohou dělat radost na terase či balkoně i během zimních měsíců
Zimostráz či vřesovec. Noví otužilci do zahrady se vybírají s láskou a péčí

Stavbu tak prodloužil pouze covid, ovšem nakonec to bylo pro dobro věci, protože stěhování na jaře místo původně plánovaného podzimu majitelé vnímali jako ideální.

Navíc zahradní architektka Dana Makrlíková zasadila na podzim všechny rostliny včetně trávníku a na jaře už jen dosadila část borovic. Stěhovali se tak nejen do hotového domu, ale i do hotové zahrady.

První léto

Manželé v domě bydlí od května, takže je teprve čeká první zima. „Po šoku z vybalení věcí, které jsme nashromáždili za 25 let (a to jsme nestěhovali nábytek!), jsme se tu už za pár týdnů cítili jako doma,“ říká majitelka. Zatím příliš nevyužívají pouze kout na hraní karet a výklenek se sedačkami, kde si spíš hrají děti, ale předpokládají, že se tam v zimě přestěhují z terasy, která jim slouží jako prodloužený obývák. S domem jsou maximálně spokojeni.

„Kdybych mohl něco změnit, možná bych jen trochu velkoryseji pojal elektrifikaci. Nechtěl jsem kompletní „chytrý“ dům, ale nakonec se stejně většina technického vybavení ovládá mobilem jednotlivými aplikacemi (klimatizace, rekuperace, zastínění světlíků, alarm, kamerový systém, zámky dveří, závlaha zahrady, automatická sekačka a domácí roboty).

Přivítal bych, kdybych si mohl na dálku třeba ovládat některá světla a nemusel vstávat a hledat příslušný vypínač na zdi. Ale to je detail. Celkově se nám rozhodnutí o opuštění rodné Prahy a přestěhování do přízemního domu v přírodě jeví jako navýsost šťastné,“ dodává majitel.

„Z našeho pohledu se nám tímto domem podařilo zatím nejlépe zhmotnit představu o bydlení na zahradě, o životě bez hranic. Sám bych chtěl takhle jednou bydlet, je to krása a já děkuji za tu možnost a za důvěru,“ uzavírá Michal Kunc.

Jiný úhel pohledu

Myslím, že by stačilo jedno slovo – velkorysý. A ta velkorysost začala u investora, výběru pozemku a zadání. Co bych domu vytkla, nebudu rozebírat. Jsou to drobnosti. A hlavně jsou osobní (jako obyvatel bych je nechtěla), nikoliv profesní (jako architekt bych je navrhla, pokud by byly v souladu s přáním investora).

Tipy, jak si vylepšit domov
Venku, a přece doma. Tipy, jak si vylepšit domov

Půdorys domu tvoří tři „těžké“ části domu spojené „lehkou“ obytnou částí, která jako by neměla hranice a stala se součástí okolní zahrady. A i z těch „těžkých“ částí domu je možné vidět a projít rovnou do zahrady. Když to přeženu, dům nemá hlavní vchod – nepotřebuje ho. Je otevřený a průchozí všemi směry – jeho hranice končí u plotu (nebo ještě dál).

Řešení interiéru je jednoduché, ale ne studené a strohé. Představte si, že je za okny pořádná podzimní nepohoda, fičí vítr, prší a obloha je zatažená. Kvalitní materiály a celkové barevné ladění určitě (i při tak velkém propojení interiéru s exteriérem) budou působit příjemně a útulně. Věřím, že i po prvním podzimu a zimě se majitelé budou v domě cítit doma.

Základní údaje

Architekt: AKA – Kunc architects
Projektant: AKA – Kunc architects
Hlavní dodavatel: Stamura, s. r. o.
Zastavěná plocha: 424 m2
Užitná plocha: 344 m2
Obvodová konstrukce: zděná a železobetonová doplněná o ocelové sloupy
Fasáda: dřevo, plech, pískovec, sklo, omítka
Střecha: železobetonová
Okna: hliníková trojskla, s posuvnými HS portály s podpůrným elektromotorem
Vnitřní dveře: atypické dřevěné přes celou výšku místnosti
Podlahy: lamelové dřevěné a keramická dlažba
Vytápění: tepelné čerpadlo vzduch-voda, rekuperace s možností přitápění a přichlazování