Kliknutím zvětšíteAčkoliv zněla úplně jiná muzika, vytanula mi na mysli slova z písničky Waldemara Matušky: Už koníček pádí a zůstane stát, až v tý zemi mládí, kde já žiju rád. A slunce tam pálí a pořád je máj a ceny jsou stálý a lidi sed maj. Nešlo přitom o ty ceny, ale o náladu.
Když jdete po hlavní třídě v Linci a jen tak náhodou narazíte na rakouského prezidenta Alexandra Van der Bellena, zastavíte se, pozorujete a poklábosíte. Přesně to jsem udělala a v duchu záviděla.
Respektovaný a velmi oblíbený první muž Rakouska se usmívá, tiskne ruku každému, kdo za ním přijde, fotí se a šíří kolem sebe nakažlivý optimismus. Kdesi v pozadí stojí ochranka, ale po policistech ani stopy. Tak vypadá kampaň hlavy státu, která na podzim bude obhajovat mandát. Mimochodem, podporu jí vyjádřily všechny hlavní politické strany.
Že to naprosto ničím nepřipomíná domácí atmosféru? Vskutku nikoliv. Mítinky Andreje Babiše jsou plné svalnatých tajných zaklekávajících na patnáctileté kluky a lidí, kteří nenechají šéfa opozice ani promluvit. Oboje je ostuda.
Jenže ruku na srdce. Je myslitelné, aby se o Pražský hrad ucházel muž, jenž jako obžalovaný v kauze Čapí hnízdo stane v září před soudem? Politik, který své odpůrce nazývá nacisty a fašisty? A bývalý předseda vlády, jehož začala vyšetřovat francouzská prokuratura kvůli možnému daňovému úniku?
Hnutí ANO suverénně vede žebříčky popularity, takže třiceti procentům voličů toto vše asi nevadí. Avšak tentokrát se jeho šéf neuchází o premiérský, ale o prezidentský úřad, kde by přece jen většina národa ráda viděla úctyhodnou a nezpochybnitelnou osobnost.
Bohužel český Van der Bellen se široko daleko nerýsuje. Tak snad aspoň někdo bez pletek s justicí. Tuzemskou i zahraniční.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
