Proletáři všech zemí, poklekněte před fotbalovým zápasem!

Postoj první: Jsem pro svatby stejno pohlavních párů i jejich možnost adopce. Jednoduše proto, že to někomu pomůže a vůbec nikomu neublíží.

Postoj druhý: Rasismus je mi cizí a každý má právo, aby se k němu přistupovalo jen na základě toho, kým osobně je.

V krizi nacházíme jednotu

Postoj třetí: Myslím si, že většina Romů své děti nevychovává dobře, nevěnuje jim dostatečnou péči a nevede je ke vzdělání, ba právě naopak.

Postoj čtvrtý: Poklekávání aktérů před začátkem zápasu mělo smysl, když to byla reakce na konkrétní policejní násilí, ale mezitím se toto gesto vyprázdnilo a stal se z něj kýč.

Každý máme nějaké své postoje, které jsme připraveni hájit, diskutovat o nich a v případě umělců je promítat do svých děl. Bohužel se zdá, že svoboda uměleckého vyjádření se v některých zemích západního světa dostává pod silný a dosud neznámý tlak. Některá díla – ta, která jsou poplatná určitým názorům – jsou zvýhodněna oproti ostatním. Takový nátlak je nám pamětníkům totalitních dob dobře znám.

Zdroj: Deník

Tehdy se jako průprava k získání vedoucí funkce nebo filmové role hodil dělnický původ. Dnes se v některých částech světa čím dál více hodí původ z etnické nebo sexuální menšiny. Tehdy bylo žádoucí vykreslovat buržoazii a elitu jako mravně problematickou, zatímco proletariát jako nositele pokroku. Tehdy mohla cenzura tvůrcům filmu doporučit anebo nařídit, aby do filmu oproti původnímu scénáři implantovali například pozitivní roli havíře z Ostravy. Ještě častěji však šli tvůrci těmto požadavkům už předem vstříc. A nejinak se to děje v současné světové kinematografii – naposledy se novým agentem 007 stala žena černé pleti, jejíž role jinak zůstala až hanebně nevybarvená.

Bohužel se ukazuje, že totalitní myšlení mnoha lidem vyhovuje a přitahuje je. Možnost schovat se za fráze typu „Proletáři všech zemí, spojte se“, jako to udělal legendární zelinář z Havlovy Moci bezmocných, a která dnes může znít například:„Před zápasem poklekni, rasismu se nelekni“, je stále lákavá. Dává totiž jedinci onen hřejivý pocit, že je zajedno s preferovaným názorem. Že stojí na straně veřejně uznané a chválené pravdy.

FEJETON: Země zkažených scénářů

Pak už chybí jen krok k tomu začít onu pravdu šířit a prosazovat, neřku-li vymáhat. Co takhle podívat se na univerzity, jestli tam učí dost barevných a jestli tam mají „spravedlivé“ zastoupení barevní studenti. Pokud ne, je třeba s tím něco udělat. Třeba přidělit barvě pleti speciální plusové body. Co na tom, že výsledkem mohou být osobní tragédie nadaných studentům s nedostatečným pleťovým koeficientem?…

Samozřejmě si uvědomuji, kolik jsme toho pod záštitou křesťanství napáchali a jak to bylo ohavné. Je třeba s tím zacházet citlivě a jistě je třeba hranice tolerance neustále posouvat. Mnoho našich postojů bylo až hanebně necitlivých, aniž jsme si to uvědomili. Jenomže ona přicházející totalita ve skutečnosti citlivá není. Zato dává příležitost – jako ostatně každá totalita – nenadaným, servilním a neschopným, aby se schovali za teze veřejně uznaných pravd. A nic dobrého nepřinese ani těm, na jejichž obranu se staví. Ještě nikdy se totiž žádný problém nevyřešil tak, že se na něj uvalila cenzura.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.