Mrkvová anabáze

Spolehlivým testem kvality mrkve je králík mé sestry. Takzvaně normální mrkev ze supermarketu dávno prokoukl: vypadá to jako mrkev, ale není to mrkev, jen taková oranžová tyčka, takže na ni hází bobek.

Černí pasažéři, prokletí této země

Pak jsem si vzpomněla, že chodívám kolem krámu, který se jmenuje Z pole. Napadlo mě, že tam by mohli mít mrkev v bio kvalitě, která je kvalitativně hodna králíka, a tedy i našeho potomka, pro nějž z pochopitelných důvodů chceme jen to nejlepší.

Při procházce s kočárkem jsem vyrazila směrem k obchodu. Jakmile dítě usnulo, zastavila jsem před obchodem, smířena s tím, že kočárek nechám venku, jak se to dříve dělávalo. Nasadila jsem si respirátor a vplula do krámu. Chvíli jsem se rozhlížela, ale pak jsem si uvědomila, že na to nemám čas, protože venku je kočár s dítětem, které může každou chvíli začít řvát, být uneseno či co já vím (ano, mám velmi bujnou fantazii), a že musím jednat. Na moji otázku, zda mají bio mrkev, prodavačka opáčila, že mají jen bio citron. Z lokálního pole nejspíš.

Sami se samozřejmě stravujeme mrkví ze supermarketu, která vzdáleně připomíná mrkev. Ale v podstatě tak nechutná. Je zajímavé, jak průmysl mění naše chutě. Jedna kamarádka se mi svěřila, že její dítě má rádo už jen rajčátka z nizozemského skleníku, ale nad bio rajskými jablíčky z babiččiny zahrádky ohrnuje nos.

Tvrdá realita pracovního trhu

Zdroj: Deník

Nakonec jsem mrkev sehnala, drahou jako čert. Dokonce i voněla. Když jsem ji cpala do dítěte, říkala jsem si, co se to s tím světem stalo, že normální mrkev je ta nenormální a ta nenormální je ta skutečná. Trochu jsem se do toho zapletla, ale snad mi rozumíte. Ani ta mrkev už dnes není mrkev.

Zírám do blba a přemýšlím, jak mu tohle všechno jednou vysvětlíme. A hlavně kdy přestane být hoden mrkve a začne jíst taky už jen oranžové tyčky.