Kliknutím zvětšíteZkuste se zamyslet, kdo je prezidentem v Maďarsku. Nic? A co Rakousko, Itálie, dokonce Německo? Nenaskakuje vám na první dobrou žádné jméno? Není to ostuda. Ve většině evropských států je tato funkce reprezentativní, ceremoniální, akademická. Česky se tomu ošklivě říká kladeč věnců.
Kupříkladu rakouský prezident je volen přímo, ale od roku 1945 jsou jeho poměrně značné pravomoci takzvaně zamrzlé. Použít by je mohl jen ve výjimečné krizi. Obě nejsilnější strany, lidovci a socialisté, po celou dobu drží dohodu, že v Hofburgu nebude sedět figuraz první politické ligy, třeba bývalý kancléř. Prezidentský post je vyhrazen pro moudré, zasloužilé a respektované osobnosti. Současný první Rakušan Alexander Van der Bellen je původně profesorem ekonomie na Vídeňské univerzitě.
V Česku je to jinak. Masarykovská tradice zasadila do mysli nás všech představu hlavy státu jako aktivního hybatele politických dějů. TGM byl osvoboditel a budovatel. O Václavu Havlovi lze říct totéž. Když ne monarcha nebo tatíček, tak minimálně ikona.
Mimochodem byl to právě Masaryk, který vyslovil nespokojenost s první verzí ústavy z pera Alfréda Meissnera. Vymínil si její korekcis tím, že bude mít přímý vliv na jmenování ministrů. Tehdejší straničtí šéfové se ovšem i bez toho neodvážili navrhnout nikoho bez konzultace s TGM. Tento relikt se promítl do článku 68 Ústavy ČR.
Aktuální vládní zádrhel poskytl nepřeberné množství podnětůk debatám o tom, jaký by měl být příští český prezident. Všeobecně přijatelný člověk, za nímž ale nebude košatý příběh s mnoha plusy i minusy? Výrazná osobnost s politickou historií, která však bude společnost spíše dělit? To by nepochybně platilo o kandidátech Andreji Babišovi nebo Miroslavu Kalouskovi.
První už sbírá podpisy od svých příznivců, druhý v prvním povolebním rozhovoru pro Deník uvedl: „Osobně jsem o kandidatuře ještě nepřemýšlel, ale možná začnu.“ Dodal, že by bylo lepší, kdyby demokratických kandidátů bylo co nejvíc a „první kolo by bylo férové výběrové řízení, kdy si voliči vyberou, kdo by měl být vyzyvatelem Andreje Babiše v kole druhém“.
Jak vidno, svoji strategii měl promyšlenou už v půli října. Jsou tady ale pochopitelně i jiná jména. Pavel Fischer, Tomáš Zima, Danuše Nerudová, Karel Janeček nebo straníci Miroslava Němcová a Miloš Vystrčil z ODS či předseda STAN Vít Rakušan.
Často slýcháme, že prezident by měl být hlavně slušný člověk. Co to znamená? Měl by zdravit, hovořit spisovně, nepít nestřídmě alkohol, nedělat obhroublé vtipy a snažit se nikdy nikoho nenaštvat? Nebo je to vlastnost, která zahrnujei osobní odvahu a schopnost sev jakékoli situaci postavit zlu a říkat pravdu, byť nepříjemnou? Asi se shodneme, že slušnost neznamená slabost, ale o míře flexibility má asi každý občan jiné představy. Je premiér Petr Fiala aktuálně ve vztahu k Miloši Zemanovi jen slušný, nebo už také slabý?
Též slýcháme, že prezident by měl hájit české národní zájmy. Jednoduchý imperativ s nepřeberným vějířem výkladů. Skrývá se za tím potřeba být nejvzornějším členem NATO s patřičným podílem HDP na zbrojení a bezhlavým kýváním na vše, co vymyslí ve Washingtonu? Submisivní přijímání všeho, co přichází z Bruselu? Nebo politika, která zahrnuje víc ne než ano ve vztahu k užší evropské integraci? Uskutečnění Zemanova dávného snu o přeměně Evropské unie na federaci? Je to cesta k naplnění klimatických cílů v rámci Green Deal, nebo jeho odmítnutí? Jako země v tom nemáme jasno.
Osobně se budu rozhodovat podle toho, jak budou jednotliví kandidáti na tyto otázky odpovídat. U Babiše, Kalouska či Fischera bych měla výhodu, že jejich stanoviska, potvrzená politickou praxí, znám. Budou-li je v kampani měnit, sami se ze soutěže vyřadí.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
