Kdekdo by řekl, že zdravé děti z bezpečného prostředí se masově vrátí do lavic, neboť jim chybějí spolužáci, chtějí být v kontaktu se svým pedagogem a něco se možná i naučit. Navíc rodiče jistě budou spěchat do práce, protože potřebují plný plat a také už mají po krk výuky na dálku, při níž se musejí daleko víc angažovat. Zkrátka budou rádi, že jim končí „haranténa“. Realita je ovšem jiná.

Ve speciálních učebních skupinách se děti nepotkají jen s kamarády, ale také s žáky z jiných tříd. Nemusejí mít ani svoji paní učitelku, ale například asistentku nebo vychovatelku, z čehož je zřejmé, že kvalita výuky může pokulhávat za standardem. Dopředu bylo řečeno, že důvody nepřítomnosti dětí ve škole nikdo nebude prověřovat, tudíž se najdou i rodiče, kteří potomky nechají doma jen tak. A tady je největší kámen úrazu. Aktivní mámy a tátové buď chtějí, aby dítko co nejdříve do školy nastoupilo, nebo mu dál ze všech sil budou při zvládání látky pomáhat doma.

Co ale těch zhruba deset tisíc žáků, kteří se už dva a půl měsíce vůbec nevzdělávají? Ať už proto, že nemají počítač, internetové připojení, mobilní data, nebo z důvodu prostého nezájmu. Stát tyto rodiny nechal na pospas. Ujaly se jich především neziskové organizace a na poslední chvíli se zmátořilo i ministerstvo školství, které se spojilo s platformou Česko Digital, aby minimálně tisícovce rodin předalo a nainstalovalo potřebnou techniku. To je ale málo. Kupříkladu Německo uvolnilo půl miliardy eur na vybavení škol pro distanční výuku. Potřebné rodiny navíc dostaly jednorázovou dotaci 150 eur na pořízení počítače nebo tabletu. Do technického vybavení, investovaly i Itálie, Litva, Nizozemsko, Lucembursko či Rumunsko. Nejde ovšem jen o počítače. Terénní pracovníci upozorňují, že o žáky ze sociálně slabších rodin a znevýhodněného prostředí se během krize školy nezajímaly, nikdo je nekontaktoval, nesnažil se jim doručit učební materiály.

Rozdíly mezi různými skupinami dětí tak zase narostly. Stát to přitom řešit musí, neboť nikde není psáno, že nedorazí druhá vlna koronaviru a distanční výuka opět nebude na pořadu dne. Ti, kdo rozhodují, by měli myslet i na děti, jež bydlí v ubytovnách nebo azylových domech a všechny jejich věci se vejdou do několika igelitek. O online vzdělávání nebo tiskárně na učební listy si mohou nechat jen zdát. Nejsou však kvůli tomu o nic horší.