Jenže podle smrtnosti na koronavirus, tedy kolik lidí z těch, kteří byli nakaženi, zemře na nákazu, vychází to naše nebo slovenské zdravotnictví jako nejlepší v celé Evropské unii. Za sebou necháme dokonce i německé nemocnice.

Zůstává nad tím rozum stát, stejně jako nad tím, že Slováci jsou dnes na počet obětí na milion obyvatel nejméně zasaženou zemí v celé Evropské unii. A to mají na Slovensku takové epidemiologické příšernosti jako desítky romských osad, kde se mnohdy žije v hygienických podmínkách zaostalé části českého venkova v první polovině devatenáctého století.

Na otázku, zda jsme takoví géniové, co v našem případě tak zabralo, není jasná odpověď. Stejně jako není odpověď na to, proč v tak dvou si blízkých státech, Česku a Slovensku, se situace liší více než jedna ku deseti ve prospěch Slováků. Při vědomí, že slovenské zdravotnictví je na tom hůř než to české. Odpověď na otázku proč prostě není.

To nabádá k velké obezřetnosti při jásání, že jsme virus v hlavní bitvě porazili. A že nejméně z pohledu zdravotního je na tom celá východní část EU výrazně lépe než ta západní. Opět to nedává žádný logický smysl a nedá se to průkazně připisovat přijatým opatřením proti koronaviru. A to pokud jde o jejich tvrdost, tak i rychlost.

A pak je tu číslo, které ještě nikdo nespočítal. Kolik to celé stálo a ještě bude stát, a to i v případě, že se nějakým zázrakem koronavirus vytratí a už se nevrátí. Už teď se z nákazy stala nejnákladnější epidemie celých moderních dějin. Epidemie, s níž, pokud se vrátí, už budeme muset bojovat jinak než dosud.

Obávám se, že plány na to jak, v tuto chvíli nikdo nemá. Protože o viru toho stále více nevíme, než víme.