„Řidiče, který měl v dechu 2,8 promile alkoholu a zavinil dopravní nehodu u Vochova, záchranáři převezli s lehčím zraněním do Fakultní nemocnice Lochotín k ošetření na chirurgické oddělení. Na chodbě začal utíkat a náš řidič ho chtěl zastavit. Ale opilý muž ho kopl do hruníku a oba upadli na zem,“ popisuje situaci mluvčí záchranky Lenka Ptáčková.

Záchranáři přišel na pomoc kolega a společně útočníka na zemi zaklekli a přivolali policii. „Přivolaná hlídka spatřla muže, který ležel na zemi a snažil se vymanit ze sevření členů posádky rychlé záchranné služby. Přitom sebou silně trhal. Jednoho se snažil odkopnout, druhého udeřit. Policisté agresivního muže zpacifikovali a protože se nadále snažil vyprostit, policisté jej spoutali,“ uvedla policejní mluvčí Michaela Altmannová.

Osmadvacetiletého útočníka, který má trvalé bydliště v Lázních Kynžvart, pod dozorem policistů na chirurgii ošetřili a pak ho policisté odvezli na záchytku.

„Policisté případ prozatím kvalifikovali jako trestný čin ublížení na zdraví ve stádiu pokusu, není však vyloučeno, že bude podle výsledků šetření překvalifikován,“ dodala Altmannová.

Za ublížení na zdraví hrozí maximálně dva roky vězení. Záchranáři si už roky přejí, aby získali statut věřejného činitele. Pak by takový útočník mohl jít za útok na veřejného činitele do vězení až na tři roky, a na pět let, pokud by mu ublížil. „Tak jako si nemůže nikdo dovolit napadnout policistu nabo hasiče, tak by si neměl dovolit, když jsme jednou integrovaný systém, napadnout ani zaměstnance záchranné služby,“ tvrdí Ptáčková.

Se slovními útoky se podle Ptáčkové záchranáři setkávají každou noc, časté jsou i strkanice. K vážným útokům došlo například loni na podzim, kdyse opilý muž probral v sanitce, kterou zdemoloval a vznikla tak škoda tři čtvrtě milionu korun. Nebo na jaře tohoto roku najížděli na severním plzeňsku na záchranáře autem.

Podle vedoucího odborové organizace plzeňské záchranné služby Jaroslava Soutnera by statut veřejného činitele pomohl jen částečně. „Na záchranáře totiž útočí hlavně opilí lidé, kteří jednají ve zkratu a afektu. Lepší by bylo dělat školení, jak jadnat, aby k takovým konfliktům vůbec nedošlo,“ tvdí Soutner.

„Školení asi není potřeba, protože jednání už zná každý dobře z praxe. Bohužel funguje jen v určitých případech. Ale když je někdo smrtelně raněný, lékař se mu snaží pomoci a někdo do něj začne kopat, tak mu asi těžko bude lékař mít v tu chvíli čas psychologicky na útočníka působit,“ říká Ptáčková.