VYBERTE SI REGION

Ze současné reklamy se mi dělá špatně, říká plzeňský grafik

Plzeň – Známý plzeňský grafik Jan Košťál zahájil před několika dny v Galerii pěti metrů v plzeňském klubu Kapsa svou novou výstavu. 
Po odbočce k fotografii, respektive k fotokoláži, se tak 
po dvou letech vrátil ke svému milovanému pop artu. A tomu, jak je to u tohoto umělce zvykem, nechybí ani slušivý a nevtíravý vtip.

7.3.2016
SDÍLEJ:

Jan Košťál na své výstavěFoto: DENÍK/Miroslava Vejvodová

„Pro mě je dnes výtvarná tvorba a zvláště pak pop art jakousi terapií," vysvětluje Plzeňan, jenž se dlouhá léta pohybuje v oboru reklamy, která jej živí.

Když se dnes člověk projde městem, reklama na něj číhá ze všech stran. Jak ji vnímáte vy?
Ve skutečnosti se mi z ní často dělá špatně. Kromě toho, že dělám grafiku, jsem ještě copywrighter (kreativní textař, pozn. red.) a píšu texty. A stále častěji jsem svědkem spojení špatného textu se špatnou grafikou. Člověk se musí naučit tohle tolik nevnímat.

Jde to?
Ano. Ale úplně vynechat to také nejde.

A nejedná se jen o statickou reklamu v ulicích, ale 
jde i o časopisy, noviny, internet, televizi. Konkrétně 
u televize bych se zastavil. Například v jednom reklamním bloku máte hned dnes několik reklam na půjčky. 
V jedné je pejsek, který trhá pantofel, ve druhé zase kočička, která rozmlátí celý byt atd. Ale já se z toho vlastně vůbec nedozvím, proč bych si tu půjčku u nich měl vzít. Člověk dostane první impuls: 'hele my jsme dobrý a levný', ale dál už to prostě nemá 
co říct.
Do třicetivteřinové reklamy by přitom tvůrce měl šikovně dostat příběh, ve kterém zazní i to, jak se jmenovali psi z Babičky od Boženy Němcové. Navíc na to dnes nepotřebujete ani žádnou zázračnou techniku. Bombovou reklamu prostě udělat lze. A samozřejmě že jsou, moc jich ale není.

Roudná hrouda. Jak dlouho se věnujete reklamě?
Letos mi bude padesát a reklamě se věnuji 47 let. Bez keců.

Když jsem byl jako malý kluk u babičky, ostatní si malovali slepičky na dvorečku, a já jsem si z hospody nosil krabičky od amerických cigaret a omalovával jsem si je fixami. Fascinovala mě obalová technika, kterou dneska dělám taky, a vůbec celková výpověď toho 'díla'. Nicméně ty slepičky a kohouty jsem maloval také a babička pak tvrdila, že úplně nejlíp jsem obkreslil kohouta od Picassa, protože ten byl tak blbě namalovaný, že se mi to strašně povedlo. Obrázek se prý nedochoval… Chci tím jen říct, že už když jsem byl malý, pronikal jsem postupně do světa reklamy. Vždycky mě fascinovalo zjednodušení.

Jak vypadá spolupráce s klienty, kteří mají často zcela odlišnou představu o reklamě než 
její tvůrce?
Vždy je to o domluvě. Ovšem i tak jsem dnes nucen přistupovat na kompromisy. Ty mají určitou vzdálenost, která se však poslední dobou stále zvětšuje. Musíte hodně vysvětlovat, často zatnout zuby, držet krok a snažit se.
Jednou děláte plakát s kresbou, podruhé s fotkou a okolo je ještě dalších tisíc věcí, které bych klientovi rád nabídl, ale on je nechce. Takže pak vzniká to, co vidíte na mé výstavě. Někdy je to prostě hodně těžké. V reklamě se člověk k velkému výtvarnu moc nedostane.

Přesto vás to k němu táhne…
Ano. Na rozdíl od mého snažení třeba před dvaceti lety je pro mě dnes výtvarná tvorba a zvláště pak oblíbený pop art doslova terapií.

Vaše nová výstava má neobvyklý název: Rád chvátám mlátit prázdnou slámu napápiry vrámu…
…a svému názvu také plně odpovídá. Na jedné z mých výstav už kdysi dávno někdo, kdo mě neznal, řekl, že to je výstava tří schizofreniků, takže vlastně šesti lidí… no hurá. Chci tím říct, že rád zkouším nové metody. Na své minulé výstavě jsem například představil fotky, byť se jednalo o fotokoláže, a teď jsem se vrátil k pop artu, ve kterém jsou prvky reklamy. V obrazech, které jsou spojením různých známých i neznámých vjemů, pak člověk najde odkazy na světové výtvarníky jako Jacksona Pollocka, Pieta Mondriana či Henriho Matisse. Možná jsem je trochu zprznil, ale myslím, že výsledek stojí za to. Ten, kdo se na obrazy podívá, si řekne ahá, tohle už jsem někdy někde viděl, zaujme ho to a přemýšlí nad tím. A o tom to je.

…o té reakci…

Přesně tak. Všichni na sebe dnes reagují, byť třeba ani nechtějí.

V souvislosti s tím jsem se tuhle hodně zasmál. Na instagram (internetová aplikace pro sdílení fotografií, pozn. red.) jsem dal před několika dny fotku z večera po vernisáži. Byl na ní dýdžej s bulharskou vlajkou, který přítomným pouštěl balkánskou muziku. Tu vlajku jsem na té fotce zvýraznil a jako první mi to lajkovala skupina profesionálních dýdžejů z Harlemu. Možná si to spletli s jinou vlajkou, kdo ví, ale každopádně na to reagovali. To je kouzelné.

Jan Košťál• narozen v roce 1966
• plzeňský grafik na volné noze
• za posledních více než 20 let
 vtiskl svou grafikou tvář řadě
 nejen plzeňských firem, barů,
 hospůdek, klubů, ale i akcí
• některá témata občas i jako
 zbytkový produkt, nebo naopak
 paradoxní vjemy končí v jeho
 volných dílech
• oblíbil si klasický pop art, věnuje se počítačové grafice  a výsledkem jsou tisky, svá díla 
s chutí glosuje sarkastickými
  texty

Po ránu žádná paráda, ta fasáda.

Z jednoho obrazu se na člověka upřeně dívá sám Hannibal Lecter, vypadá ovšem trochu jinak, než jak ho známe z filmu Mlčení jehňátek. Jak vzniklo toto dílo?
Tady mě oslovil právě Jackson Polock a jeho úžasná barevná kresba. Použil jsem jeden z jeho nejznámějších obrazů a spojil jsem jej s černobílou fotkou Hannibala. V tom spektru mi chyběla jedna barva, ale proč ji tam cpát násilně, takže se to nakonec jmenuje Jedné barvy mlčení na věci nic nemění.

Mezi vystavenými díly je také parodie na fantasy hrdinu 
Hellboye, který se jmenuje 
Hell Beer.
Ano. U toho jsem se docela pobavil. Není to ale tak, že bych chtěl Hellboye nějak zesměšnit, patří mezi mé oblíbené hrdiny.

Kdy díla pro současnou výstavu vznikla?
Jsou z posledního půlroku. Tvořil jsem většinou, když mi hořela koudel… a potřeboval jsem prostě utéct, zrelaxovat se a trochu si oddychnout. To je ta má terapie. Těch několik obrázků, které jsou na výstavě, je výběr asi ze stovky děl. Přiznám 
se, že je to pro mě takový lakmusový papírek pro další tvorbu.

Autor: Miroslava Vejvodová

7.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Výhru nad Teplicemi zařídil specialista Bakoš

Teplice, Plzeň - Fotbalisté Viktorie Plzeň vybojovali v Teplicích tři důležité body za výhru 1:0. Na severu Čech vyhráli po čtyřech a půl letech díky brance Marka Bakoše v závěru prvního poločasu.

Pro vážně zraněného cyklistu u Bukové na jižním Plzeňsku musel letět vrtulník

Jižní Plzeňsko - Mladý muž skončil ve vážném stavu v plzeňské nemocnici.

Zemřel Jaroslav Holler, autor ocelové konstrukce Domu kultury

Plzeň - Vynikající konstruktér zemřel 15. září ve věku 89 let.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies