Mohou za to nepříznivé podmínky, které lidé svými zásahy do přírody nastolili. „Zajíci, a volně žijící zvěř všeobecně, potřebují ke svému životu klid. Člověk tento klid narušuje svými aktivitami, ať už se jedná o zemědělskou nebo rekreační činnost,“ říká jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Plzeň – sever Josef Hlaváč. Dodává, že s lidskou aktivitou v přírodě se lépe vyrovnává větší zvěř.

Nedomnívá se, že by se stavy zajíců do budoucna v kraji zvedly. V současnosti jsou alespoň na stejné úrovni, na které byly před povodněmi v roce 2002. Po ní se v oblasti kolem Dobříče, Nadryb a Jarova do přírody vypouštělo 60 zajíců. Naopak zvýšené stavy jsou u jelení zvěře sika a prasat divokých.

„Jelení zvěř působí značné škody na mladých lesních porostech v zimních měsících a hlavně zjara,“ uvádí Hlaváč. Podle něj jednou z možností, jak snížit stavy a tím eliminovat škody, je založení jelenářské oblasti. To znamená, že by všechny honitby v oblasti měly společný lovecký plán.

V době lovu je na území Plzeň – sever a Plzeň – město přibližně na 9 tisíc kusů srnčí zvěře a čtyři tisíce kusů jelení zvěře sika. Při podzimním a zimním přikrmování zvěře by se lidé měli vyvarovat některých chyb, které vychází z mylné představy „živoření“ zvířat v nepříznivém období. „Nejvhodnější je přilepšovat zvířatům v září a v říjnu přirozenými krmivy – žaludy, kaštany, řepou. V zimě by se měly vynechat z potravy všechny obiloviny,“ dodává Hlaváč.