Setkání to bylo osudové, protože právě on mladého muže k umění přivedl. Denně pak za Havlicem docházel do plzeňského ateliéru a pomáhal mu. Zároveň se stal jeho prvním žákem. Jako poctu svému učiteli teď připravil výstavu v zámeckém sálu plaského kláštera.

„Stávalo se, že jsme se zdrželi dlouho do noci nebo až do rána. Míra pak psal mým rodičům omluvenky, někdy připojil i kresbu,“ vyprávěl Pavel Mutinský, rodák z Nebřezin.

Právě v této vísce nedaleko Plas měl Vladimír Havlic, jenž se kromě malířství věnoval také grafice, loutkám nebo designu, chatu. Obě rodiny se znaly a navštěvovaly. „Tehdy portrétoval moji maminku. Kresby, která je také na výstavě, si osobně hodně vážím,“ pokračoval.

Autoportrét Josefa Kůdy
Josef Kůda – fotograf plzeňského bigbítu

Mezi další cenné kousky patří olejomalba Plzeňské pastorále z roku 1965, kterou dokončil až o tři roky později. „Protože jsem mu hodně pomáhal, dostal jsem obraz za odměnu,“ vysvětlil Pavel Mutinský. Doplnil, že většina děl Vladimíra Havlice vystavených v plaském klášteře pochází z jeho soukromé sbírky.

Cesty obou mužů se později několikrát rozdělily a znovu spojily. „Vzpomínám na něj s nostalgií a se smutkem, že už není mezi námi. Byl to výborný kamarád, skvělý malíř a grafik. Díky němu jsem se naučil orientovat v kumštu a získal smysl pro technicky poctivou práci,“ uzavřel Mutinský, jenž se věnuje malbě a grafice.

Výstava trvá do 20. srpna. Součástí expozice jsou též díla dalších umělců, kteří se s Vladimírem Havlicem setkávali v Nebřezinách.