„Jsou to vyloženě individuální pohnutky a okolnosti, které ženu vedou k tomu, že své dítě opustí nebo jí přikáže umístění dítěte do našeho zařízení soud,“ vysvětluje Tytlová. Ačkoliv je kapacita ústavu neustále plná, pro Plzeňský kraj stačí. Kojenecký ústav občas dokonce vypomáhá i kolegům ze severních Čech.

„Vloni jsme byli velice úspěšní při hledání náhradních rodin. Podařilo se nám umístit 73 dětí, z toho 44 právě do náhradní rodinné péče, zbytek se vrátil do vlastní či širší rodiny, například k prarodičům,“ uvádí ředitelka. Vůbec to ale neznamená, že by nyní zůstal ústav poloprázdný. „Děti se zde střídají, někdo přichází někdo odchází, ale stále je zde plno,“ vysvětluje Tytlová.

Dodává, že dvě třetiny dětí, které se do kojeneckého ústavu dostanou, sem přivezou rovnou z porodnice a každé čtvrté miminko se narodí matce s drogovou závislostí. „Jejich děti mohou mít později například poruchy učení či pozornosti, i ty se ale daří umisťovat,“ říká Tytlová.

Třináct maminek využilo v loňském roce možnost v kojeneckém ústavu se svými dětmi pobývat až do vyřešení jejich problematické situace. „Těší mě, že téměř všechny odešly domů se svými potomky. Je vidět, že to má smysl, a že tato příležitost umožní matkám vytvořit si k dítěti úzký vztah a dát se dohromady,“ doplňuje ředitelka.

Kojenecký ústav se stará také o děti se zdravotním postižením do té doby, dokud to potřebují. Ačkoliv o některé děti rodiče zájem mají a chodí za nimi, jejich zdravotní stav jim neumožňuje pobyt doma.