Váleční vetráni vesele pobíhají po zahradě, obdivují postavenou májku, ochutnávají zabijačkové speciality a s dojetím vítají každého dalšího přichozího hosta, kamaráda z války.

„Jsem tu již podvacáté. Mám to tu hrozně rád. Lidi, vzpomínky, atmosféru," rozzářeně vypráví Earl Ingram, válečný veterán, který v září oslaví devadesátiny.

Po osmé dorazil do Plzně také George Patton Waters, vnuk generála Pattona.

„ Na dědečka si moc nepamatuji, bohužel zemřel, když mně bylo pět let. Ale stále si ve vzpomínkách vybavuji jeho boty. Na památku na něj ale nosím jeho prsten," ukazuje na zlatý kroužek na svém malíčku Watters.

Na středeční setkání, které uspořádal Jiří Lavička, dorazilo šest plzeňských osovoboditelů, většina z nich s rodinami i přáteli z Ameriky.

„ Máme už takovou tradici, celá řada z nich u mě každý rok bydlí a rádi se ke mně vracejí. Připravujeme pro ně program a doprovázíme je. Letos jsme uspořádali tuto zahradní slavnost ve staročeském duchu. Zabijačkové hody, postavili jsme májku, předvedli jim plzeňské kroje i tradiční uvítání chlebem a solí. Mají taková setkání moc rádi," popisuje Jiří Lavička.

Nejstarším pamětníkem, který na setkání dorazil, je dvaadevadesátiletý Erik O. Petersen. V květnu 1945 řídil tank 16. pancéřové divize, která osvobodila Plzeň. „ Do Plzně jezdím moc rád, jsem tu pokaždé od roku 1994. V úterý mi tady přichystali nádherné překvapení. Posadili mě do letadla a já se proletěl nad celou Plzní. Hlavně jsem ale z výšky viděl trasu, kterou jsem tenkrát tankem vjel do Plzně až na náměstí," nadšeně vypráví Petersen.

Letošní účast válečných vetránů na plzeňských Slavnostech svobody je rekordní. Dorazí celkem dvacet osvoboditelů, třináct Američanů a sedm Belgičanů. Všichni se již nemohou dočkat spanilé jízdy Plzní v tradičním vojenském konvoji.

A jaká je nejsilnější vzpomínka na osvobození Plzně? „Moc a moc štastných lidí," shodují se Earl Ingram i Erik O. Peterson.

Více o Slavnostech svobody se můžete dočíst ve čtvrtečním Plzeňském deníku.