„Trochu jsem ji upravil," říká skromně muž, který už přípravami na cestu strávil dva a půl roku. Vyrazit chce dnes odpoledne, jeho pragovku si mohou ještě prohlédnout návštěvníci zemědělské výstavy na Hadačce na severním Plzeňsku.

Úprav auta je však o něco víc než jen ´trochu´. Má předělanou elektriku, stěrače dostaly motůrek, jinak se ovládají i světla. A úplně jiné je i sedadlo řidiče. „Pérování z liazky jsem připojil k sedačce z fabie," popisuje úpravy Vacek, který na cestě do Ulánbátaru a zpět stráví tři měsíce. Maximální rychlost, kterou může vejtřaska vzhledem k terénu a nákladu jet, je totiž 45 km/h.

Původně s ním dokonce měla jet i manželka. „Když jsem se vrátil z cesty multikárou, řekla, že by klidně příště jela se mnou, ale musel bych mít něco většího, třeba vejtřasku," vzpomíná Vacek, jak se neobvyklý nápad vůbec zrodil. Slovo dalo slovo a cestovatel hned druhý den koupil přes internet pragovku, která měla najeto jen dvě stě kilometrů. A pustil se do příprav.

Teď už má přesný itinerář cesty, spočítané náklady na naftu i nakoupené zásoby. „Vezu brambory, cibuli, česnek a další věci na běžné vaření. A k snídani sušenky a piškoty," popisuje Vacek. Kromě toho přibalil 540 litrů pitné vody a pro auto 180 litrů oleje. Paradoxem je, že manželka nakonec zůstává doma. „Nemohla odjet na tak dlouhou dobu. Možná za mnou ale přiletí do Ulánbátaru a pojede do Novosibirsku," věří cestovatel. Nejtěžší na přípravách bylo podle něj právě rozhodnutí. „Vyrovnat se s tím, že na tři měsíce zmizím pryč. Z domova i z oboru pojišťovnictví," říká podnikatel.

Nad plánem cesty strávil Gustav Vacek celý rok, původně chtěl jet přes Kazachstán. „Představoval jsem si, jak jedu kolem Bajkonuru a vidím startovat raketoplán. Ale nepodařilo se mi získat vízum," dodal. A na co se z cesty těší nejvíc? „Až se v pořádku vrátím," uzavírá Vacek.