„Člověk, který chce být po osmi hodinách doma, nemůže být dobrým vědcem, zvlášť pokud pracuje se živými kulturami," je přesvědčená.

Některý den tráví doktorka působící v Biomedicínském centru v Plzni v laboratořích, protože se podílí na experimentech se zvířaty, jindy zase přednáší medikům. „Práce vědce je velmi pestrá, proto jsem se pro ni rozhodla," říká žena. Právě pokusy se zvířaty jsou pro pokrok v léčbě rakoviny jater zcela zásadní. V západočeské metropoli se kmenové buňky používají při výzkumu, na němž spolupracuje skupina lékařů z Biomedicínského centra a chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň, na prasatech.

A jak takový experiment vypadá? Chirurgové zvíře uspí a pak mu jehlou odeberou kostní dřeň. „S materiálem odcházím do laboratoře a během šesti týdnů získám z kostní dřeně kmenové buňky, které namnožím," popsala postup lékařka.
Chirurgové po zákroku sice prase probudí, ale způsobí mu jaterní selhání odpovídající lidskému modelu. „Z pár tisíc buněk uděláme během šesti týdnů několik milionů. Poté chirurgové prase opět uspí, aplikují mu namnožené mezenchymální kmenové buňky a tři týdny se čeká," pokračuje vědkyně.

Experiment končí v momentu, kdy odborníci zvíře usmrtí. „Pak si vezmeme orgán a prozkoumáme, jestli se nám kmenové buňky chytily. Sledujeme, zda je jaterní tkáň lepší u prasat, kterým jsme kmenové buňky dali, či kterým jsme je neaplikovali," vysvětluje žena původem z Hodonína. Podle jejího názoru se ve vědě pokusům na zvířatech vyhnout nedá. Na druhou stranu metody, při nichž se živý tvor nemusí zabít, už používají v Americe. Právě tam se nadějná lékařka, jež kromě medicíny vystudovala ještě psychologii, v září vypraví.

Vzdělávat se půl roku na University of Southern California a učit se od tamějších specialistů může díky Fulbrightovu stipendiu.

„Své poznatky přivezu do Čech. Ostatně stipendium dostanete na základě toho, že se vrátíte do rodné země, kde budete nabyté zkušenosti předávat," podotýká. A protože je přirozeně zvědavý člověk, který se nerad soustředí pouze na jednu věc, nechává prozatím otevřenou i svou budoucnost. „Buď bych se chtěla naplno věnovat studiu kmenových buněk a opravdu něco dokázat, nebo bych šla na kliniku a působila v psychosomatickém lékařství," zamýšlí se.