Menší lékárny, kterým zákazníci vrátí za rok méně než 50 kilogramů nespotřebovaných a prošlých léčiv, nemají vůči odboru ohlašovací povinnost. V loňském roce se dostalo do záznamů zhruba jen 1,5 tuny léků.

„Lékárny ale často léky, které obsahují škodlivé látky, nehlásily vůbec. Rozdíl několika tun mezi letošním a loňským rokem tedy neznamená nárůst, spíš to svědčí o tom, že mezi lékárníky se v tomto směru konečně uskutečnila osvěta,“ vysvětluje velký nárůst pracovnice oddělení odpadového hospodářství magistrátu Věra Míčková. Oznamovací kázeň lékáren byla v předešlých letech opravdu nízká. Podle Míčkové některé ani netušily, že se počty léků určených k likvidaci musí hlásit.

Spousta léků se ale do lékáren vůbec nedostane. Ačkoliv je na všech krabičkách s léčivy uvedeno, aby nespotřebované či prošlé medikamenty odnesli jejich majitelé zpět do lékárny, řada lidí to nedělá a staré prášky skončí v koši a posléze v popelnici.

Podle majitelky lékárny U Bílého jednorožce Jany Řehulové zůstává počet vrácených medikamentů už roky stejný. „Někdy dostaneme tašku třeba i dvacet nebo třicet let starých léků. Zřejmě se jedná o pozůstalost,“ uvádí Řehulová. Doplňuje, že před dvěma lety byla hodnota všech nespotřebovaných a zlikvidovaných léků vyčíslena na dvě miliardy korun.

Ze zkušeností menší lékárny U Kamenného zdraví v Čelakovského ulici Plzeňané léky příliš nevracejí. „Jednou do roka naplníme jednu krabici, odhaduji to na 15 kilogramů. Všeobecně ale lidé vracejí méně než dříve. Přece jen léky jsou dražší a i kvůli regulačním poplatkům se s nimi teď méně plýtvá. Lidé si rozmyslí kupovat si něco zbytečně,“ míní lékárnice Zdeňka Němcová.

„Já léky například nevracel nikdy. Vím, že je to na krabičkách napsané, ale ta troška, co jsem jich kdy vyhodil, snad nikomu neublíží,“ přiznal se oslovený Plzeňan, jméno ale uvést odmítl. Kromě toho, že by mu mohla hrozit pokuta od inspekce životního prostředí, se muž v tom, že vyhozené medikamenty nemohou nikomu ublížit, mýlí.

Léky se mohou otrávit nejen psi, ale také děti. „Vzpomínám si, že když jsem ještě pracovala v lékárně na Mikulášském náměstí, přišel tam bezdomovec a ptal se, jestli tam nemám nějaké zbytečné léky, které by mohl sníst,“ vypráví kuriozitu Němcová.

Šéf plzeňské pobočky Inspekce životního prostředí Zbyněk Sevelka přiznává, že inspektoři vyhazování léků speciálně nehlídají. „Na občany jako na fyzické osoby nemůžeme. Kontrolovat lékárny je také obtížné, protože nikdo neví, jestli například pan Novák přinesl čtyři platíčka nepoužitého starého acylpyrinu,“ uvádí Zbyněk Sevelka.