Podle jejích slov lze lidi bez domova rozčlenit do tří základních kategorií. První zahrnuje ty, kteří si bezdomovectví vybrali dobrovolně jako styl života. Další jsou tzv. účeláři.

„Většinou se jedná o mladé a velmi zadlužené osoby bez vzdělání mezi 20 – 30 lety, pro něž ztratila práce smysl, neboť kvůli dluhům jim z výplaty stejně nic nezbude. Ideální je pro ně tedy život na ulici v davu a nejlépe bez dokladů. Je to generace bez budoucnosti," definuje tuto skupinu vedoucí odboru.

Třetí skupinou pak jsou – a to jsou nejohroženější klienti – kýmkoliv podvedení lidé, osoby, které kvůli rozvodu, smrti druha přišly o střechu nad hlavou, nebo onemocněly a nejsou schopny platit za byt. „Patří mezi ně i ti, kteří stárnou a ocitnou se v sociálně nulovém stavu. A pro tuto poslední skupinu, do níž může spadnout kdokoli, je zapotřebí dělat nejvíc. Právě pro ně tu musí být zařízení, která by jejich potřebám vyhovovala," říká Hynková.

Studie o bezdomovcích

I proto město zadalo vypracování studie týkající se lidí, kteří už na ulicích Plzně žijí. Měla by posbírat údaje o celkovém počtu, věkovém rozložení, lokalitách a podobně. Problém přitom velmi úzce souvisí i s řešením sociálního bydlení.

„Spíš než o sociálních bytech bychom měli hovořit o nízkopříjmovém bydlení. Tedy o bydlení pro osoby, které nejsou dlouhodobě schopny platit standardní komerční nájemné. Vůbec prvním krokem je ale zpracovat ucelenou koncepci a vyčlenit prvky sociálního bydlení. Pak teprve vybrat s bytovým odborem tzv. startovací byty, které tady chybějí," dodává Alena Hynková.

Jejich vznik je také jedním z návrhů, jak řešit sociální bydlení. Dalším je postavit dům pro potřebné osoby v Zábělské ulici, to je ale velmi drahá záležitost. A třetím návrhem je pak ve spolupráci s MÚSS vybudovat komunitní bydlení seniorů, kde by ve velkometrážních bytech bydlelo 4 a 5 seniorů. Každý by měl svůj pokoj a sociální zařízení a kuchyň by byly společné. „Jenže přestavba jednoho bytu představuje kolem půl milionu korun," upozorňuje Hynková s tím, že za vůbec nejdůležitější odbor považuje vytvoření terénního programu, aby se lidem bez domova pomohlo už na ulici.

„I tomu by měla sloužit výše zmíněná studie. Budou-li prostředky, příští rok bychom nechali zpracovat druhou studii týkající se latentního bezdomovectví a zároveň návrh systémového řešení problému. Vše je ale o penězích," dodává Hynková.