Trenér brankářů prvoligového celku Viktorie Josef Čaloun je žijící legendou západočeského klubu. Rodák z jižních Čech přišel do Plzně v roce 1971 a už tady zůstal. Elegantní gólman se skvělým reflexem si zachytal v památných duelech Poháru vítězů poháru s Bayernem Mnichov, na titul však nikdy nedosáhl. V sobotu se konečně dočkal.

„Když sudí naposledy pískl do píšťalky, byla to neskutečná radost. V té chvíli mě hlavou proběhlo těch čtyřicet let, která jsem v klubu strávil,“ říká v červnu pětašedesátiletý elegán, kterému by jeho věk hádal jen málokdo.

„Když jsem si šel na pódium pro medaili, byl jsem naměkko. Když jsem viděl tu atmosféru kolem, fantastické diváky, byl jsem dojatý,“ přiznává Josef Čaloun.

Titul oslavil na stadionu, ale na náměstí už s hráči nejel. Chtěl jsem být chvíli sám a vstřebat ty obrovské emoce. Potom jsem zašel za kamarády do mé oblíbené hospůdky Hasičárna ve Skvrňanech. Rozebrali jsme zápas a trochu popili,“ říká Josef Čaloun.

Dojatý byl i asistent trenéra Vrby Jiří Skála. V lize odehrál bez tří zápasů tři stovky utkání, ale ani on se titulu nedočkal. „Když jsem byl ve Slavii, dvakrát nám titul před koncem soutěže vyfoukla Sparta. Jsem šťastný, že se mi to podařilo doma v Plzni. Byl to úžasný pocit,“ říká sedmatřicetiletý kouč, který současně vede béčko Viktorie ve třetí lize. Ani on si oslav příliš neužil.

„Jel jsem s klukama na náměstí, ale v jedenáct večer jsem už byl doma. Druhý den jsme totiž hráli s juniorkou proti béčku Mladé Boleslavi. Oslavy ale budou trvat ještě dlouho, tak to snad doženu,“ usmívá se Jiří Skála.

Medaili si na krk pověsila i lékařka týmu Viktorie Ludmila Beranová. „Už mám doma dvě stříbra a bronz s dorostem a teď přišlo zlato. Moc jsem to klukům i trenéru Vrbovi přála. Byl to jeden z nejhezčích dnů mého života,“ říká Ludmila Beranová.