Slovům chvály a díků, které zaznívaly při mimořádném zasedání plzeňských zastupitelů, se bránil slovy: Nezasloužím si to, dovedu být i pěkný vejlupek.

Těší vás ocenění, které jste právě převzal?
Ano. Není to tak dávno, co jsem řekl, že už jsem starý a že už se vyhnu věcem, jako jsou rozpaky. Myslím, že té chvály na mě tu zaznělo příliš a že si ji nezasloužím. To, co jsem dělal, jsem dělal proto, že jsem to tak cítil. Ale Cenou 1. června jsem se věru cítil poctěn hned, jak jsem se dozvěděl, že je pro mě přichystána.
 
Jaké jsou dnes vaše vzpomínky na Plzeň?
Jsem rodilý Pražák, ale vztah k Plzni mám – seděl jsem tu na Borech. Tam vznikly tři mé knížky, které jsem psal pro své děti: Povídačky pro Klárku, Povídačky pro moje slunce a Perlorodky. Místo dětí je však dostala až vnoučata. Nakonec bylo fajn, že jsem na těch Borech seděl. Na to ošklivý člověk zapomene.
 
Kde jste byl vy 1. června 1953?
Kde? Byl jsem ve vězení na Pankráci. V cele jsme seděli dva a najednou jsme uslyšeli obrovský rachot, to když začali svážet plzeňské mukly po demonstraci k měnové reformě. Najednou nás tam bylo patnáct a my jsme se od nich dozvěděli, co se v Plzni stalo. Jsem rád, že mám to ocenění i jejich jménem.