Štěně? Ne, raději nechtěného psa

Plzeň - Zatímco většina lidí přijde do útulku proto, že chce pejska mladého, nejlépe ještě štěně, Plzeňan Zdeněk Purkar s přítelkyní Soňou Hegerovou si odtud vodí psy, kteří jsou tam dlouho a nikdo je nechce. 


Diskutovat (0) 10.3.2010 15:46

Zdeněk Purkar a Soňa Hegerová (na snímku s dcerou Aličkou) se nyní starají o nechtěného Pajdu (vlevo) a Elinku
Zdeněk Purkar a Soňa Hegerová (na snímku s dcerou Aličkou) se nyní starají o nechtěného Pajdu (vlevo) a Elinku
Autor: DENÍK/Miroslava Tolarová

„Chtěli jsme psa, který je v útulku hodně dlouho a nabídli nám Helinku, křížence vlčáka a nějakého knírače. Prý tam byla asi rok,“ vypráví Zdeněk. Jeho přítelkyně si pak vyhlédla ještě asi třináctiletého Bertíka, který v útulku strávil asi dva a půl roku, a mladá dvojice se musela rozhodnout. 

„Bylo mi líto Bertíka, ale Helinky taky. Nechtěla jsem tam nechat ani jednoho z nich. Takže jsme si nakonec vzali oba,“ vypráví Soňa.

Opuštění psi se ale k mladému páru vůbec nemuseli dostat a možná by dosud byli v útulku. „Chtěli jsme vycvičit pejska pro Pomocné tlapky. Čekali jsme ale hodně dlouho a nakonec jsme zašli do útulku. A krátce nato nám nabídli štěně, to jsme ale museli odmítnout, tři psi už je moc,“ vzpomíná mladá maminka.

Prvních několik měsíců se prý čtyřletá Elinka (jak Heli překřtili) hodně bála, byla totiž dlouho týraná, do útulku se dostala už bez oka. „Já už od malička nemám oko, tak jsme ještě vtipkovali, že si alespoň můžeme promluvit mezi čtyřma očima – já, Elinka a Zdeněk. Pak nám to ´zkazil´ Bertík,“ líčí Soňa a její partner dodává: „Zpočátku stačilo zvýšit hlas a Eli už se krčila. Na Bertíka jsme ale křičet museli, byl totiž skoro hluchý. Proto jsme měli vypracovaný jednoduchý systém znakování, který už pak znali i lidé u nás v ulici.“

Spokojené chlupáče poznávají občas i lidé na ulici. „Na náměstí se k nám přihnala nějaká starší paní, nás si ani nevšimla a hned se vítala s Bertíkem a Elinkou. Pak jsme zjistili, že chodí venčit pejsky z útulku. To bylo milé.“  

Když Bertík po dvou a půl letech umřel, nechtěl Zdeněk o dalším psu ani slyšet, Soňa ho však nakonec přesvědčila. „Zrovna jsem byla těhotná a hodně mě to vzalo. Říkala jsem, že budeme mít smutné dítě, takže k nám přibyl Pajda. Taky byl v útulku asi rok.“ 

Liší se nějak psi z útulku od těch, které si člověk vypiplá od štěněte? Podle Zdeňka jsou méně rozmazlení, ale jinak v tom velký rozdíl není. „Jen si nás víc hlídají, mají asi strach, abychom je neopustili. A když si vezmete dospělého psa, odpadá i problém s loužičkami,“ našel hned další výhodu.

Na otázku, jestli to přece jenom není těžké vzít si z útulku pejska, o kterém vím, že mě zanedlouho opustí, odpovídají svorně: „Bereme to hlavně tak, že jim zpříjemníme jejich důchod. A nejlepší lék je pořídit si hned jiného.“



Diskuse k článku neobsahuje žádné příspěvky

E-paper - elektronická podoba tištěné verze

Náhled deníku Elektronické
vydání novin

73 deníků: najděte si svůj

Vybrat deník podle lokality