Přes svůj handicap vystudoval střední školu a pokračoval na vysoké. Odmalička ho lákala technika, které se prakticky začal věnovat až v plzeňské fakultní nemocnici. Pracoval v hyperbarické komoře, kde vyráběl dýchací přístroje. Na svém kontě má devětasedmdesátiletý Plzeňan dokonce několik lékařských vynálezů.
„S kamarádem jsme v roce 1945 našli německou rozbušku a začali ji rozebírat. Jenže ona vybuchla a vletělo mi to do očí. Od té doby jsem nevidomý," popisuje muž nešťastnou událost. I přes nepřízeň osudu dokončil bez problémů základní školu a chtěl se dál vzdělávat.
Maturovat na Strojní průmyslové škole v Plzni mu však nedovolili. „Nemohl jsem totiž odevzdat potřebné grafické práce," vysvětlil Krátký. Ten nepřestával bojovat a požádal si o mimořádné studium na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni. Navštěvoval ji pět let, ale studium se mu nakonec nezapočítalo. Zatímco jeho spolužáci promovali, on si musel hledat zaměstnání.
Místo našel jako telefonista a během své 21leté praxe si dálkově dodělal maturitu i vysokou školu. Při zakládání hyperbarické komory na interně v plzeňské fakultní nemocnici ho oslovil lékař Milan Hadravský. „Nabídl mi, abych pro ně vyráběl dýchací přístroje. Splnil se mi tím sen," říká stále s nadšením Krátký. Kromě toho vytvořil nový chirurgický nástroj pro šití jehlami, jenž si nechal patentovat. Je též autorem přístroje pro měření tlaku v plicích a kalorimetru pro diabetiky.
„Do hyperbarické komory vozili pacienty otrávené svítiplynem. Vzpomínám na první případ, když k nám přivezli babičku v bezvědomí a doktoři ji nasadili dýchák, který jsem vyráběl. Do dvou a půl hodiny přišla k sobě a povídali jsme si spolu. To pro mě byl úžasný zážitek, protože jsem viděl, že moje práce je k něčemu dobrá," líčil nevidomý Milan Krátký.
Zaměstnání mu v roce 1972 nabídl plzeňský doktor Milan Hadravský, jenž respirační přístroj vynalezl. Krátký s ním spolupracoval nejdříve pouze externě. Přístroje přitom vyráběl na soustruhu v dílně, kterou si vytvořil ve svém bytě. Když se v roce 1985 budovala pobočka Fakultní nemocnice na Lochotíně, získal celý úvazek.
Pod rukama Plzeňana však vznikly ještě další vynálezy potřebné pro medicínu, například pneumatický chirurgický jehelec. „Když lékaři absolvují náročné operace, bolí je ruce. Tenhle zlepšovák spočíval v tom, že doktor sešlápl pedál a v ruce se mu díky tlakovému kyslíku jehelec automaticky otevřel," řekl. Nástroj si nechal v roce 1977 patentovat a získal za něj několik ocenění.
Profesní dráhu ukončil devětasedmdesátiletý Krátký teprve před čtyřmi lety. Po celý život, v němž je mu velkou oporou jeho manželka Marie, se snažil nepoddat se svému handicapu. „Štvali mě úředníci nebo lidé, kteří se mě ptali, proč chci pracovat. Nabádali mě, abych seděl raději doma, že mám přiznaný důchod. Já jsem to ale vždycky pustil z hlavy. Věděl jsem, že to není správné. A nakonec jsem zvítězil," uzavřel Krátký.