Sestry na počest otce v Plzni pořádají rockový festival

Na jeho počest se na začátku června v Plzni-Božkově koná rockový festival Kaasfest, na jehož organizaci se podílejí právě sestry Kaasovy.

„Tatínek by měl velkou radost," shodují se obě a zvou čtenáře na nový plzeňský festival. „Táta muzikou žil, proto na něj chceme zavzpomínat právě takhle. Byly bychom rády, kdyby v Plzni vznikla nová festivalová tradice," říká starší z dvojice, pětadvacetiletá Eliška Kaasová.

Myslíte si, že kdyby mohl, šel by do toho táta s vámi?
Eliška: Určitě. Původní myšlenka se zrodila už v tátově hlavě. On chtěl uspořádat samostatný koncert skupiny Syrinx, kterou před lety zvučil. Bylo to takové jeho velké přání, o kterém mluvil několik let.
Než ale stihl něco domluvit, stala se tragédie a tatínek zemřel.
Pak se toho chytil rodinný kamarád Vladimír Kratochvíl a rozhodl se, že uspořádá koncert na jeho počest, a my jsme do toho šly s ním. Dalo se dohromady více kapel a vznikl z toho takový festiválek, který se loni konal v Kokořově u Nepomuka, kam tatínek jezdil na chalupu a měl to tam moc rád.
Helena: Skupina Syrinx byla vlastně první, kterou táta zvučil. Byla to hodně dobrá parta lidí, kteří spolu kamarádili. Po letech se ale rozpadli. Nehráli možná nějakých dvacet let.

Loni Kokořov u Nepomuka, letos Božkov v Plzni. Jaký byl důvod přemístění festivalu?
Helena: Pro lepší dostupnost. V Kokořově je to sice moc krásné, a dokonce tam vzniklo nové pódium, ale nemělo to tam budoucnost. Říkali jsme si to i s maminou. A najednou se zrodil nápad udělat to na Božkově. Táta by byl určitě rád, kdyby mohlo takovou akci navštívit více lidí. Takže doufám, že se to na Božkově povede!

Jak pro vás vlastně vypadá příprava festivalu?
Helena: Většina věcí leží na Vláďovi (hlavním organizátorovi Vl. Kratochvílovi, pozn. red.), ale každý má svou úlohu. Já jsem třeba dělala logo festivalu, protože mě baví grafika.
Eliška: Celkově je to pro nás čest, že se můžeme na něčem takovém podílet. Táta by byl rád.

Co pro něj znamenala muzika?
Helena: Muzika byla jeho životním posláním. Sice už léta nezvučil, ale muzika jej stále provázela.
Eliška: Byl to jeho veliký koníček. Dělal zvukařinu léta. Přivydělával si tím. Spojoval práci, rodinu, muziku.

Byly jste někde s ním na koncertu, který zvučil?
Eliška: Mockrát. My jsme s ním jezdily odmalička. Pamatuju si, že mě vždycky jako malou vzal, posadil nahoru na bedny, pode mnou to dunělo a já jsem se dívala na pódium. Anebo jsem chtěla zahrát písničku na přání, pánové se usmáli a už se hrálo pro malá „Kaasata", jak nám říkali.
Pamatuji si, že prvně jsem s ním byla na Burma Jones. Je spoustu takových drobných střípků, na které ráda a často vzpomínám.

Které muzikanty zvučil?
Helena: Od svých sedmnácti Syrinx, Petra Macha, Nastřižený vlasy, Burmu Jones, párkrát také Pestalozzi, Vladimíra Mišíka nebo Petra Nováka. Zvučil i festivaly na Výstavišti, to bylo napůl s Mílou Chladem, a také na Lochotíně. Pak i zábavové kapely jako třeba Medium, JT Special, Bend, Gallileo a další.´

Jak se váš táta dostal ke zvukařině?
Helena: Jeho kamarádi založili jako mladí už zmíněnou skupinu Syrinx. A jelikož se táta vyznal v elektronice a všem, co s tím souvisí, začal tuhle kapelu zvučit. Neuměl na žádný hudební nástroj, ale třeba dokázal vyrobit parádní repro soustavy, zesilovače a mixážní pulty, což se tehdy opravdu hodně cenilo. Strašně ho to chytlo. Dodnes máme doma jeho výrobky.
Eliška: A že jich je opravdu hodně… (smích)

Jak se člověk vyrovná s odchodem jedné z nejbližších osob 
v životě?
Helena: Za sebe můžu říct, že jsem si doposud úplně nepřipustila, že se něco takového stalo. Je náročné si to uvědomit. Tehdy jsme byli doma s bráchou a druhý den ráno přišli policisté, myslím, že to bylo v sobotu, a řekli nám, co se stalo. V té chvíli jsem tam jen nepřítomně stála a nebyla jsem schopna slova, moc to nejde popsat.
Eliška: Helča mi volala, takže jsem přijela domů, kde byla celá rodina. Byl to prostě šok! Člověk v té chvíli pomalu ani nedokáže brečet, protože mu to nedochází a dokola si opakuje: to musí být blbost, to se prostě nemohlo stát. Na člověka ten splín přijde až po nějaké době. Takhle po večerech si vzpomene a rozbrečí se.
Helena: Nechci, aby to vyznělo nějak divně, ale jde také o to, že tohle nikdo nečekal. Táta byl zdravý člověk plný síly, kterému se bohužel stala nehoda. Bylo mu teprve třiapadesát. A s tím se prostě nejde jen tak srovnat. Pro celou rodinu to byla velká rána. Kdo to nezažil, těžko pochopí.

Jak se vydařil první ročník festivalu, který se loni konal v Kokořově?
Eliška: Bylo to krásné. Zúčastnilo se hodně lidí, asi kolem stovky. Přijeli, aby na tátu zavzpomínali, což nás dojalo a potěšilo zároveň. Bylo tam i dost těch, kteří tátu neznali, ale přijeli vyloženě za muzikou a užili si to.

Jaká panovala atmosféra?
Helena: Moc příjemná. Povídaly jsme si s návštěvníky, na tátu se hodně vzpomínalo, lidé vykládali mnoho historek.

Na Kaasfestu zahraje dohromady sedm kapel a vrcholem festivalu bude vystoupení skupiny Neřež. Myslíte, že by táta na takový festival sám vyrazil?
Eliška: Myslím, že určitě. Dá se říct, že je to právě jeho hudební vkus, i když byl hodně náročný.

A co váš vkus?
Helena: Já jsem třeba několikrát byla na High Gain, a to se mi moc líbilo.
Eliška: Myslím, že každý si v programu najde své.

Kaasfest

• 6. června 2015 od 11 hodin
• hospoda Pod kopcem, 
 Plzeň-Božkov
• zahrají: High Gain, Ocho Ríos
 (unplugged), The Blbs, Petr
 Mach, Zo-o-ya, Jirka Mucha 
 a večer skupina Neřež
• vstupenky jsou v předprodeji 
 za 180 Kč
• www.kaasfest.cz
• www.facebook.com/kaasfest